Už od svého narození 26. února 1361 se Václav těšil nebývalé přízni svých rodičů. Aby také ne, vždyť „Otec vlasti“ čekal na mužského dědice, který po něm jednou převezme správu rozsáhlé říše, až do svých pětačtyřiceti let! Přestože si Václav skutečně korunu nasadil, věhlasu svého slavného otce nikdy nedosáhl.
TIP: Václav IV. Lucemburský: Slabý král, který holdoval alkoholu
Na trůn nastoupil mladý Lucemburk v nelehké době. České země byly zmítány morovou epidemií, vrcholilo papežské schizma a v cizině se stejně jako na domácí půdě začaly ozývat hlasy volající po nápravě poměrů. Václavovu autoritu významně podlomilo zajetí panskou jednotou a ztráta titulu římského krále roku 1400. Přestože mu koncil v Pise po devíti letech korunu vrátil, vystoupil proti němu silný soupeř. Nebyl jím nikdo jiný než mladší bratr Zikmund, který nechal Václava jen o několik let dříve internovat ve Vídni.
Hustá mračna, která se nad českým králem již dlouho kupila, se definitivně zatáhla, když husité v roce 1419 zinscenovali pražskou defenestraci. Václav utrpěl srdeční záchvat a zanedlouho zemřel.
