Na kajaku mezi aligátory americkým národním parkem Everglades

Cestovatelsky už jsme absolvovali leccos, a tak se naše zraky začaly podvědomě orientovat na co nejneobvyklejší výzvy. Tak došlo k tomu, že jsme v prosinci 2011 podnikli netradiční expedici na západní pobřeží USA. Za cíl jsme si dali projet ve dvou lidech během osmi dnů z jihu na sever Everglades a přitom po moři obeplout nejjižnější pevninský bod USA – legendární Cape Sable. Pokud byly naše informační zdroje spolehlivé, stejnou výpravu kombinující dlouhé etapy v Everglades i po moři před námi ještě žádný Čech nepodnikl. Čekalo nás 180 kilometrů skutečné divočiny bez zdroje pitné vody, z velké části v labyrintu mangrovových ostrůvků mezi krokodýly, aligátory a žraloky.

Do království aligátorů

Naším východiskem bylo městečko Flamingo na samotném jihu Everglades. Tam jsme vyložili půjčené kajaky a nacpali je až po okraj vybavením, jídlem a pitnou vodou. Ještě před tím jsme ale museli v kanceláři správců parku přesně den po dni registrovat plán cesty a rezervovat konkrétní tábořiště na každý den. V poměru k rozloze Everglades je totiž tábořišť poměrně málo a můžete si je rezervovat nejdříve 24 hodin před začátkem výpravy. Plánování je klíčem k úspěchu, protože kromě mořských pláží Cape Sable je kvůli všudypřítomné vodě možné spát jen na několika malých, uměle postavených molech zvaných „chickees“. Na ty se ale často vejde jen jediný stan. Pokud vám tedy důležitou Chickee vyfoukne nějaký rybář s motorákem, může se klidně stát, že si do cestovního plánu denní etapy musíte přihodit dalších 20 kilometrů, abyste se dostali k dalšímu nejbližšímu tábořišti.

Ještě ve Flamingu nás v přístavu uvítala skupina kapustňáků. S těmi už jsme se ale stihli dostatečně seznámit o kus severněji v městečku Crystal River, kde jsme je skoro týden drbali na břiše. Takže jsme se s těmito sympatickými savci z řádu sirén (Sirenia) moc nezdržovali a vyrazili směrem na sever do říše aligátorů. Už jsme se nemohli dočkat, až je budeme pozorovat z kajaků přímo v jejich království.

Hlavně obezřetně

Při pádlování vodami Everglades uvidíte aligátory polehávat v okolních magrovech nebo s opatrnou zvědavostí plavat nedaleko od vašeho člunu. Ještě častěji je ale jen uslyšíte, jak z obavy před vámi s hlasitým šplouchnutím sklouznou do vody, protože na břehu si připadají zranitelní. Občas vás taky mohou vyděsit gejzíry vody, které začnou z ničeho nic vystřikovat přímo u vašeho kajaku. Pravděpodobně jde ale jen o aligátora, kterého při odpočinku těsně pod hladinou vylekalo pádlo a teď se jen rychle snaží dostat z jeho dosahu. Pravidlo číslo jedna zní, že když se vás velcí dravci bojí, je všechno v pořádku.

Aligátoři mohou být člověku nebezpeční, ale nehod se stává jen velmi málo. Navíc většinou souvisí s nedodržením základních pravidel bezpečného pohybu v oblasti jejich výskytu. Hlavní je vydržet se nekoupat na místech, kde se aligátoři vyskytují, a už vůbec ne se psy, které zubatí plazi milují. Také je důležité aligátory nekrmit, nechodit v noci blízko k vodě a dávat pozor, kam v přírodě šlapete. Obezřetní buďte i v případě, že uvidíte mláďata, protože jejich máma určitě nebude daleko a může být velmi agresivní. Obecně platí, že přes zimu jsou aligátoři výrazně méně nebezpeční než v létě. Jsou o něco menší než krokodýli a kusy dlouhé přes 3,5 metru potkáte jen občas. Velký čtyřmetrový aligátor ale může vážit i půl tuny a největší zdokumentovaný jedinec byl dlouhý téměř šest metrů. Přesto, když dodržíte základní pravidla, jsou rizika velmi malá.

Nepříjemní průvodci

Na aligátory jsme si brzy relativně zvykli, ale lehce nervózní jsme začali být z občasných návštěv žraloků, kteří se kolem nás brzo objevili. V okolí Everglades se často vyskytují nebezpeční žraloci býčí, velcí a nádherní žraloci citronoví nebo skákající žraloci krátkoploutví. K dobrému pocitu z tohoto doprovodu nepřispíval ani fakt, že na Floridě je celosvětově zaznamenán největší počet útoků žraloků na člověka. Kalná a naprosto neprůhledná voda nechává dost prostoru pro fantazii, a tak si můžete jen domýšlet, jestli je dvaceticentimetrová zahnutá ploutev, která v těsné vzdálenosti zezadu sleduje váš kajak, vidět celá, nebo jde jen o vyčuhující špičku.

Všimli jsme si, že žraloci zřejmě s oblibou loví v mangrovových mělčinách, kterými jsme projížděli. Voda od lovících žraloků před námi stříkala vysoko do vzduchu a jeden středně velký kus dokonce vyskočil nedaleko od nás celý z vody. Výsledkem bylo, že u nás začala vzrůstat nechuť z jakéhokoliv důvodu na kajaku eskymovat nebo dokonce z lodi vyplavat. Dost na tom, že jsme pořád čekali, jestli nám něco nechňapne po pádle, protože i takové případy se prý stávají. Pravidlo číslo dvě zní, že když před vámi velcí dravci nemají respekt, je to důvod ke zvýšené opatrnosti.

Z problému do průšvihu

Třetího rána nás ještě před vyjetím na vodu přivítalo přímo u tábořiště velké hejno zhruba deseti mohutných žraloků. Chtěl jsem otestovat, jak moc se budou zajímat o dění ve svém okolí a hodil jsem těsně ke břehu pár mušliček. K místu hned připlaval jeden z návštěvníků, a jak v mělké vodě dřel břichem o dno, nakláněl se až na bok. Měli jsme obavy, že by mohlo jít o agresivní žraloky býčí, ale odliv by nás brzo uvěznil na mělčině, takže jsme stejně museli na moře. Vzhledem k malému ponoru kajaků jsme zvolili strategii držet se v nejmělčí vodě u břehu tak, aby nás žraloci nemohli podplouvat a my o nich měli dokonalý přehled.

Strategie skvěle fungovala a žraloci nás jen z nějakých dvaceti metrů hlídali, jak v přílivovém proudu s pocitem relativního bezpečí plujeme podél mangrovů do ústí blízké řeky. Tam jsme se ovšem z ničeho nic ocitli přímo uprostřed houfu velkých mořských krokodýlů. Dva obzvlášť mohutné kusy se slunily na břehu asi dvanáct metrů od našich kajaků, a to i přes to, že vzácný severoamerický mořský krokodýl je pověstný svojí plachostí. Podle všech dostupných informací má zmizet dřív, než se k němu člověk přiblíží na čtvrt kilometru. Bohužel, tyhle informace krokodýli zřejmě neměli k dispozici.

Co nejrychleji zmizet

Tři ohromné krokodýly jsme měli na břehu po levici, dva před sebou ve vodě a další dva až tři po pravici, kde se o pozice dělili se žraloky. Všichni nás zvědavě sledovali, jako by si nebyli úplně jisti, zda mohou věřit vlastním očím. Jinak se ale evidentně neměli k žádné potenciálně nebezpečné akci, takže jsme usoudili, že si můžeme dovolit malou pauzu. Přestali jsme pádlovat a začali fotit.

Po chvíli se ale jeden ze šupinatých obrů na břehu zvedl do úrovně našich očí (z kajaku má člověk trochu jinou perspektivu), důkladně si nás prohlédl, vklouzl do vody a začal plavat směrem k nám. V té chvíli jsme se rozhodli raději z krokodýlího teritoria zmizet. Nekompromisně jsme propádlovali ze sevření ven směrem, kde bylo zubatých tlam relativně nejmíň. Pravidlo číslo tři totiž zní, že když se o vás velcí dravci zajímají a jdou si vás prohlédnout zblízka, je čas co nejrychleji zmizet, abyste později vůbec měli možnost řídit se podle nějakých pravidel.

V kontaktu s divočinou

Setkáními s velkými zvířaty ale přírodní zážitky z Everglades nekončí. Dravci dodávají výpravě krásu a dobrodružství, ale skutečné problémy paradoxně způsobují zvířátka malá až skoro neviditelná. Mluvíme o komárech a malinkatých kousavých muškách známých jako „no-see-ums“. Při pádlovaní na vodě, když svítí sluníčko nebo fouká vítr, nebývá hmyz problém. Ale za soumraku a za úsvitu vám bzučící trapiči dokáží připravit hotové peklo.

Na komáry celkem zabírá repelent a moskytiéra, stačí je za každou cenu udržet mimo stan a nosit síťku přes hlavu. Kousavé mušky ale repelent spíš nabudí. Pod síťku přes hlavu vám klidně vlezou, takže možností ochrany moc není. Někdy byly jejich roje tak husté, že člověk bez síťky skoro nemohl dýchat, a tak jediné, co můžete udělat, aby vás nedohnaly k šílenství, je snažit se v kritických denních dobách zůstat ve stanu. V praxi to vypadá tak, že při bezvětří musíte do stanu někdy už hodinu před západem slunce, a tak se opravdu snažíte, abyste denní etapu zvládli včas. Vstávat před osmou pak nemá vůbec cenu, pokud opravdu, ale opravdu nemusíte. Naštěstí je však kousavý hmyz sezónní záležitost a tak se mu lepším načasováním výpravy můžete i skoro úplně vyhnout.

TIP: Největší krokodýli světa: Rekordmani současnosti i minulosti

Everglades si pro vás dokáže připravit novou výzvu na každý den a někdy dá člověku pořádně zabrat. Jindy ale jen klidně pádlujete divokou přírodou nebo odpočíváte daleko od lidí na prosluněné chickee. Kolem vás propluje delfín, vzlétne hejno ibisů a kousek od vás se mezi mangrovy nerušeně vyhřívá aligátor. V té chvíli si uvědomíte, že tak nádherný a silný pocit z kontaktu s divočinou vám dá málo míst na světě. Krásy Everglades nejsou pro každého, ale snad právě proto si odsud i po krátké návštěvě odnesete zážitky na celý život.