Mytický labyrint Knóssos: Jak se zrodila legenda o Minotaurovi?

Když v roce 1871 ohromil německý obchodník Heinrich Schliemann archeologické kruhy odkrytím starořecké Tróji, jejíž přesnou lokalitu odhadl čistě na základě Homérova eposu – a navíc jen coby amatérský zájemce o antiku – neplánovaně odstartoval hotový boom. Ve starořecké mytologii se objevují zmínky o celé řadě dalších míst, která dlouho zůstávala jen v říši bájesloví a fantazie; nicméně Schliemannův překvapivý úspěch podnítil i další nadšence, včetně studovaných odborníků, aby zkusili své štěstí.

Britský archeolog a vášnivý sběratel Arthur Evans se zaměřil na Krétu, jež se mimochodem stala součástí Řecka až roku 1913. Vyhlédl si pozemek na vrcholu kopce Kefala nedaleko Heraklionu, kde se měl podle Homérovy Iliady tyčit proslulý palác. Nakonec tam strávil čtyřicet let života a utratil i většinu svého jmění.

Ironií dějin zůstává, že na stejném místě plánoval kopat také Schliemann, ale odradily ho vysoké náklady a povinnost odevzdat většinu nálezů turecké vládě. Evans byl coby syn zámožného starožitníka finančně daleko nezávislejší, a navíc dokázal využít změnu politické situace: Jen několik týdnů poté, co ostrov na sklonku roku 1899 získal nezávislost, zakoupil vytoužené dva hektary půdy. Předchozí majitel pozemků, jistý Minos Kalokairinos, začal s vykopávkami již dřív a jím objevené hliněné tabulky popsané neznámým písmem (viz Krétská šifra) Evanse přesvědčily, že se ocitl na správném místě. 

Nejvyspělejší civilizace

V průběhu prací jeho tým postupně nalezl přes dva tisíce podobných fragmentů. Jak Evans uvedl v dopise pro britský deník Times, přiměly ho k závěru, že má co do činění s nejranější vyspělou kulturou na evropské půdě. Dnes víme, že měl pravdu: Na Krétě skutečně vznikla historicky první pokročilá civilizace starého kontinentu, a to zhruba ve stejné době, kdy v Egyptě vyrůstaly nejstarší pyramidy. Evans tuto kulturu nazval podle legendárního krétského krále Minoa, který měl údajně obývat palác podobný tomu, jaký se před archeologem postupně odkrýval.

Podle básníka Hesioda i již zmíněného Homéra vládl Minos přibližně tři generace před trojskou válkou, podle čehož Evans zasadil vrchol jeho éry zhruba do roku 1400 př. n. l. Pozdější srovnávací studie zpřesnily dataci na rozpětí let 2700 a 1450 př. n. l., tedy více než dvě milénia před klasickým obdobím pevninského Řecka. I pro samotného Homéra tak Minojci představovali velmi vzdálenou minulost a jediné informace o nich mohl čerpat z mytologie. Pro srovnání: Na našem území koncem 3. tisíciletí př. n. l. vrcholila doba bronzová a rozvíjela se tzv. únětická kultura. I ta nejpočetnější osídlení čítala maximálně desítky domů a k největším budovaným objektům patřily kruhové svatyně podobné Stonehenge, vystavěné ovšem ze dřeva, a to v dnešním Sasku-Anhaltsku.

Oběti pro býky

Na Krétě mezitím začala vznikat městská centra, a to zpravidla na místě původních neolitických osad. Nejvlivnějším z nich se záhy stal Knóssos, přičemž tamní panovníci uplatňovali moc nad ostatními vládci na ostrově. Počet obyvatel lokality rychle narůstal a kolem 2. tisíciletí př. n. l. dosahovala místní populace až 18 tisíc lidí. V roce 1700 př. n. l. však oblast postihlo rozsáhlé zemětřesení, které původní zástavbu srovnalo se zemí. Na jejích ruinách ovšem brzy vyrostl nový komplex, údajně větší a přepychovější než ten původní. V době své největší slávy poskytoval Knóssos a město v jeho bezprostředním okolí domov až 100 tisícům osob.

Definitivní potvrzení, že se Evans „prokopal“ do někdejšího centra minojské civilizace, přinesly mimo jiné četné objevy vyobrazení býka – ať už na nádobách, pečetidlech, či nástěnných malbách. V krétské mytologii platil tur za božstvo: Býkům se přinášely oběti, v jejich přítomnosti se pořádaly rituální slavnosti, a koneckonců i rodiště boha Dia se podle tradice nachází na úpatí hory Ida, jejíž dvojitý vrchol připomíná býčí rohy. Sám Zeus pak býval zpodobňován právě jako býk, přičemž z jeho spojení s princeznou Europou vzešel pozdější král Minos. A podobně jako ve starověkém Egyptě, i na Krétě se panovník ztotožňoval s božstvem a byl uctíván stejným způsobem. Bájný netvor Minotaurus, jenž měl podle legendy obývat proslulý labyrint, byl potom Minoovým nevlastním synem.

Sekery v bludišti

Přestože se však labyrint s krétským palácem neodmyslitelně pojí, ve skutečnosti nikdy neexistoval a spadá pouze do říše bájí. Podnětem ke zrodu zmíněné pověsti se patrně stala samotná podoba rozlehlého komplexu čítajícího přes tisíc místností, kde nejspíš nebylo snadné se vyznat. Na většině stěn se pak dochovalo vyobrazení dvojitých seker, atributu boha bouře známého již z Přední Asie. A jelikož Řekové sekeru nazývali „labrys“, vzniklo takto i pojmenování komplikovaného bludiště s jedinou cestou ven. 

Na knósských zdech se ovšem zachovaly i jiné výjevy, vesměs mírumilovného charakteru: Převažují motivy přírody – známé je vyobrazení delfínů – a dále scény z běžného palácového života, včetně dvorních dam zabraných do hovoru nebo spoře oděných princů. 

Historiky zároveň značně překvapilo, že Minojci dokázali vytvořit funkční a relativně vyspělou síť kanalizace. Tekoucí voda byla zavedena do koupelen i hodovních sálů, a to s pozoruhodnou technickou důmyslností, jež v určitém ohledu předčila i pozdější římské mistrovství v budování akvaduktů. Pod podlahou procházelo terakotové potrubí a přístup ke kanalizačnímu systému umožňovaly kryté výlevky, umístěné v pravidelných rozestupech. V Knóssu tak mohly bez potíží fungovat i koupelny s hlubokými vanami, jež zvnějšku zdobily abstraktní vzory a zevnitř obrazy delfínů či ryb. Chyběly však kohoutky a odtoky, takže se předpokládá, že napouštění i vylévání vody zajišťovali otroci.

Betonový Disneyland

Arthur Evans si stanovil vskutku ambiciózní cíl: Rozhodl se palácový komplex vybudovat znovu, a to v co nejvěrnější podobě a bez ohledu na náklady. Pozdější archeologové mu mnohdy vytýkali přílišnou horlivost, kvůli níž ne vždy plně respektoval zásady oboru. Na druhou stranu, koncem 19. století ještě zdaleka nebyla ustavena konkrétní pravidla pro rekonstrukce památek. Evans každopádně dával odstraňovat horní vrstvu půdy a ani nezachovával nedotčený půdní profil s chronologickým sledem jednotlivých vrstev zeminy, jak se stalo zvykem později. Do hry se vložilo i počasí: Zimní deště narušily čerstvě odhalené masivní schodiště v trůnním sále, pod nímž se následně zhroutila klenba.

Ke zpevnění staveb pak britský archeolog neváhal využít beton i tam, kde konstrukci původně svíralo dřevo, a nekvalitní práci odvedl rovněž při restauraci fresek, z nichž mnohé složil chybně. Objevil se dokonce názor, že se vykopávky v Knóssu zvrhly v archeologický Disneyland, kde převážila senzace nad seriózním bádáním. Na Evansovu obranu je však třeba říct, že se pokusil vyvolat u veřejnosti nadšení pro dávnou minulost a dopřát moderním lidem pocit údivu nad zázraky někdejší architektury. A to se mu podařilo: Palác představuje nejnavštěvovanější místo na Krétě a loni v létě si jej denně prohlédlo pět tisíc turistů.