Maskovací kombinéza hejkal: Dokonalé splynutí odstřelovače s okolím
V přírodě je neuvidíte, ani když budete stát dva kroky od nich – moderní snajpři dokáží dokonale splynout s prostředím
Snajpři se vůbec jako první z vojáků snažili splynout s terénem a využívali různých maskovacích doplňků v době, kdy ještě většina mužů nosila výrazné stejnokrojové součásti. Vojáci využívali nejen přírodních materiálů, jako například trsy trávy nebo větvičky stromů, ale i velmi osvědčené doplňky z jutových pytlů a kusů látek, které rozbíjely typickou siluetu lidské postavy.
V nouzi stačilo mít na přilbě navlečený rozpáraný pytel nařezaný na pruhy, který kryl hlavu s rameny, a pušku omotanou kusy látek. Během druhé světové války měli němečtí a sovětští snajpři k dispozici sofistikované maskovací převlečníky, rukavice a další doplňky. Jejich britští a američtí kolegové si i nadále vystačili s jutou, kamufl ážními síťkami a někdy i ručně pomalovanými stejnokroji.
Na základě válečných zkušeností dostali odstřelovači maskovací oblek s rozměrnou kapucí, deformující siluetu hlavy, s poutky na připevnění přírodní kamufl áže, a později i specializovaný oděv s našitými pruhy látky, lidově nazývaný „hejkal“ (angl. ghillie suit). Tento pro snajpry typický oděv se poprvé objevil u armádních jednotek už za první světové války.
