Leninovo město na dohled: Jakou taktiku uplatňovali před branami města vojáci Wehrmachtu? (1)

K Leningradu směřovaly podle plánu Barbarossa tankové svazky podporované pěchotou. Tyto jednotky byly vycvičeny k manévrovému boji, který je dovedl až deset kilometrů před město, kde se však fronta zastavila. V leningradské oblasti vznikla tímto rozhodnutím zvláštní taktická situace podobná sendviči.

Příprava na obléhání

Jednotky 18. armády sice držely asi dvacetikilometrový koridor končící na severu Ladožského jezera, toto území však neustále z východu i západu ohrožovaly sovětské útvary. V okolí Leningradu se drželo 30 sovětských divizí, které bránily přístupy k městu jak proti Němcům z jihu a východu, tak proti Finům ze severu. Když Hitler rozhodl o zastavení postupu na sídlo a jeho následném obléhání, byla to pro agresivní důstojníky štábů mobilních jednotek studená sprcha.

Nastal konec pohyblivých operací, tankové svazky se dočkaly odvelení na jiná bojiště a německá vojska začala budovat rozsáhlá obranná postavení. Na podzim 1941 obě strany konsolidovaly své síly. Krajina mezi Leningradem, Ladožským jezerem a Volchovem byla podmáčená a protkaná mnoha říčkami, kvůli čemu se pro rozsáhlejší operace tankových vojsk příliš nehodila. Tato omezení platila pro Němce i Sověty, takže obě strany začaly přecházet na budování obrany do doby, než budou samy připraveny k ofenzivě.

Doktrína elastické obrany

Během první válečné zimy nemohli Němci pomýšlet na útok, protože většina posil směřovala ke skupině armád Střed bojující před Moskvou. V zimě se zlepšila průchodnost terénu, protože říčky a bažiny zamrzly; toho se snažily využít sovětské jednotky, jejichž prvotním cílem se stalo prolomení německého koridoru u Ladožského jezera. Koridor byl natolik rozsáhlý, že se nedala zřídit souvislá obranná postavení, ale to kvůli špatně průchodnému terénu nevadilo.

Základní opěrné body v oblasti představovala zodolněná postavení obsazená nejméně praporem pěchoty, kterou podporovaly automatické zbraně a lehké polní a protitankové dělostřelectvo. Obranná linie byla členěna do hloubky, takže zničení jednoho opěrného bodu by nevedlo k rozsáhlému průlomu. Před první linií se nacházely vysunuté opevněné pozorovací body, jejichž posádka měla za úkol včas varovat obránce na hlavní čáře.

Málo tanků

Ti by se následně buď stáhli, nebo by vytrvali na pozicích až do odražení útoku. Včas varovaní muži na první linii pak počkali se střelbou až do doby, kdy se sovětští vojáci dostali k předem určeným orientačním bodům, na něž bylo již zaměřeno dělostřelectvo, pak zahájily palbu i pěchotní zbraně. Německá armáda měla u Leningradu k dispozici málo tanků, což však nevadilo tolik jako na jiných bojištích. Nasazení obrněné techniky v létě omezoval podmáčený terén a v zimě hluboký sníh.

TIP: Cesta života: Jak probíhalo zásobování Leningradu po zamrzlém jezeře

Opěrné body pokrývaly těch několik málo zpevněných cest v oblasti, takže útok po cestách většími tankovými svazky se stejně nedal realizovat. Němečtí ženisté také neustále vylepšovali systém překážek a minových polí v předpolí obranných pozic. Protože neměli dostatek kvalitních protitankových překážek a ostnatého drátu, nahradili je improvizovaně záseky z klád a z dalších přírodních zdrojů. 

Pokračování: Leninovo město na dohled: Jakou taktiku uplatňovali před branami města vojáci Wehrmachtu? (2) (vychází v neděli 26. září)