Američtí vojáci na britském výsadkovém plavidle LCA 1377 v květnu 1944 během příprav invaze do Normandie. LCA 1377 tvořilo součást 507. flotily LCA, jejíž mateřskou lodí byla dopravní belgická loď HMS Prince Baudouin (LSI(S)-488). Na pevnou zemi tento člun dopravil velitelskou rotu 5. praporu rangerů pod vedením kpt. Johna Raaena, kteří přistáli v sektoru D (jako Dog) Zelený (Green) pláže Omaha.
Člun typu LCA, vyvinutý firmou John I. Thornycroft Ltd. splňoval kritéria výsadkových plavidel, tedy malý ponor a pancéřovou ochranu, ovšem na moři vykazoval kvůli plochému dnu velkou nestabilitu. Výsadkáři mohli sedět v přepravním prostoru na podélných dřevěných lavicích, které ale bývaly často vymontované kvůli zvýšení nákladní kapacity. V Evropě čluny přijížděly až k pobřeží, kde je přepravovaní vojáci opouštěli přední sklopnou rampou.
LCA 1377
- Výtlak: 9 t
- Délka: 12,6 m
- Šířka: 3 m
- Pohon: 2× 65 kW Ford V-8 (benzin)
- Rychlost: 19 km/h, 11 km/h naložený
- Dosah: 80–130 km
- Kapacita: 36 mužů
- Posádka: 4 muži
- Výzbroj: lehké kulomety Bren nebo Lewis
- Vyrobeno: 2 000 ks (1939–1945)
V Pacifiku naproti tomu často bránila člunům v plavbě korálová bariéra. Ovládání LCA se zcela odlišovalo od běžných člunů. Vzhledem k absenci kýlu plavidlo rychle reagovalo na kormidlo, ovšem také špatně drželo směr, a tak i na jen mírně neklidném moři bylo velmi těžké plout stejným směrem po delší dobu. V praxi však nad jeho nedostatky převážila užitečnost, proto se ho v letech 1939–1945 vyrobilo na 2 000 kusů.
