Krvavé africké diamanty: Občanská válka v Sierra Leone (2)

Jihoafričtí žoldnéři se (alespoň zpočátku) přímo nepodíleli na bojových operacích. Období dešťů se využilo k reorganizaci pravidelné armády, jihoafrická organizace Executive Outcomes (EO) se také věnovala formování a výcviku malých bojových oddílů Kamajors. 

Předchozí část: Krvavé africké diamanty: Občanská válka v Sierra Leone (1)

Dvě ofenzivy 

První vládní útok podporovaný Jihoafričany se uskutečnil koncem srpna 1995. S podporou dvou bojových vozidel pěchoty BMP-2 (z výzbroje EO) postupovaly vládní síly z Freetownu na jihovýchod. Vrtulníky Mi-17 a jediný vládní Mi-24 spolu s nigerijskými letouny Alpha Jet útočily na ustupující bojovníky RUF. V průběhu deseti dní zatlačili jihoafričtí žoldnéři RUF do vzdálenosti 100 km od hlavního města. V následujících sedmi měsících muži z EO ve spolupráci s loajálními jednotkami armády a s přispěním nově vycvičených Kamajors dobyli diamantové doly a hlavní působiště RUF, pohoří Kangari.

V průběhu druhé vládní ofenzivy byla zničena hlavní operační základna rebelů. Jihoafričané dosáhli během několika měsíců výsledky, o které sierraleonská armáda marně usilovala celé čtyři roky války. V únoru 1996 proběhly v zemi svobodné prezidentské volby, jejichž vítězem se stal Ahmed Tejan Kabbah. Následná vládní ofenziva donutila rebely k jednání. Dne 30. listopadu 1996 podepsali prezident Kabbah a vůdce povstalců Sankoh mírovou smlouvu, jejíž součást tvořila dohoda o odchodu jihoafrických žoldnéřů do pěti týdnů od příchodu neutrálních mírových sil. Tím skončila relativně krátká, ale mimořádně úspěšná mise EO v Sierra Leone. 

Nástup diktatury 

Dne 25. května 1997 skupina nespokojených armádních důstojníků osvobodila a vyzbrojila 600 trestanců z věznice Pademba v hlavním městě. Jedním z nich byl také major Johnny Paul Koroma odsouzený v předchozím roce za přípravu převratu. Vzbouřenci v čele s Koromou svrhli vládu a nahradili ji orgánem zvaným Revoluční rada ozbrojených sil (AFRC). Došlo k pozastavení platnosti ústavy, přerušení činnosti všech politických stran a k zákazu pořádání veřejných shromáždění.

RUF opustila úkryty v džungli a spěchala na pomoc pučistům. Koroma pak nabídl rebelům podíl na vládě. Zemi nadále řídil AFRC společně s RUF, prezident Kabbah uprchl se svými bodyguardy vrtulníkem do Guineje. Nový diktátor následně vydal prohlášení, že válka skončila vítězstvím, což odstartovalo vlnu rabování a represí proti civilnímu obyvatelstvu v hlavním městě. Studenti, novináři a další diktaturu odsuzovali stejně jako světové veřejné mínění.

Mezinárodní izolace

Rušila se zahraniční diplomatická zastoupení ve Freetownu, členství země v Britském společenství národů bylo pozastaveno. Sloučením armády s RUF vznikla nová ozbrojená složka nazvaná Lidová armáda Sierry Leone (PASL). V říjnu 1997 uvalila OSN na zemi embargo týkající se dovozu zbraní a ropných produktů. Členům AFRC mělo být znemožněno cestovat do zahraničí. Dodržování sankcí měly vynutit síly ECOMOG, což nutně vyvolávalo konflikty s PASL. V březnu 1998 spustily jednotky ECOMOG ofenzivu proti PASL v hlavním městě.

Operace měla úspěch a umožnila návrat demokraticky zvoleného prezidenta Kabbaha z guinejského exilu. Nově zformovaná armáda označovaná Síly civilní obrany (CDF) se však nedokázala vypořádat s ozbrojenou opozicí AFRC/RUF, což vedlo k dojednání další mírové smlouvy podepsané v červenci 1999 v tožské metropoli Lomé. Vůdce povstalců Sankoh se v souladu s tímto dokumentem vyhnul potrestání, stal se viceprezidentem a především předsedou komise pro diamantové doly, což vyvolalo vlnu protestů doma i v zahraničí. RUF měla být demobilizována a odzbrojena pod dohledem mezinárodních mírových sil. 

Modré barety 

V roce 1999 došlo ke zformování kontingentu vojsk OSN v Sierra Leone (UNAMSIL). Vojenský personál poskytla celá řada zemí, například Indie, Pákistán, Nigérie, Rusko nebo Ukrajina. V této misi se vystřídalo také 31 důstojníků Armády České republiky (mezi nimi jedna žena). Prvních pět dorazilo do země spolu se dvěma slovenskými vojáky 24. října 1999. Zpočátku se počítalo s maximálním počtem šesti tisíc mužů, ale již v únoru následujícího roku působilo v Sierra Leone jedenáct tisíc vojáků OSN a do března 2001 se jejich počet zvýšil na 17 500.

Postupně se stále více příslušníků mírových sil stávalo zajatci dosud aktivních bojovníků RUF, v květnu 2000 přesáhl počet zadržovaných modrých baretů pět set. Vážným problémem se stala také výzbroj (včetně obrněných transportérů), kterou RUF mírovým silám ukořistila a s níž se chystala znovu dobýt Freetown. Součást ruského kontingentu OSN ovšem tvořily čtyři vrtulníky Mi-24 pilotované osádkami se zkušenostmi z Afghánistánu. Tyto stroje představovaly pro RUF vážnou hrozbu.

Dne 7. května 2000 se na plážích poblíž hlavního města začali vyloďovat příslušníci britské námořní pěchoty, kteří ve spolupráci s výsadkáři měli za úkol (mimo rámec mise OSN) evakuovat stovky britských státních příslušníků z Freetownu. Britové obsadili letiště Lungi a zaujali pozice v centru města. Sankoh a jeho nejbližší spolupracovníci se dostali do zajetí a 1 200 britských vojáků s podporou strojů Sea Harrier (vzlétajících z letadlové lodě HMS Illustrious) změnilo poměr sil ve prospěch vlády. 

Operace Khukri 

Většina zadržovaných vojáků OSN se dočkala propuštění na svobodu do konce května 2000, pouze 223 Indů zůstávalo v obklíčení na východě země v Kailahunu. V ranních hodinách 13. července 2000 byla zahájena operace Khukri. Příslušníci indických speciálních sil (120 mužů dopravených letecky z Dillí) ve spolupráci s vojáky UNAMSIL z dalších zemí provedli bravurní operaci, při níž všechna rukojmí osvobodili. Ztráty RUF byly značné, indičtí výsadkáři měli jen dva zraněné.

TIP: Kalašnikovy místo míče: Svět dětských vojáků v Africe

V polovině května 2001 přinesla jednání zástupců vlády a RUF konečně výsledky. Došlo k dohodě o zastavení palby, což umožnilo rozmístit jednotky UNAMSIL i na území kontrolovaném povstalci. Pod dohledem OSN se podařilo odzbrojit a demobilizovat 72 000 bojovníků. Dne 18. ledna 2002 prohlásil prezident Kabbah válku za skončenou. Celkový počet mrtvých civilistů, vojáků a rebelů není znám, nejnižší odhady se pohybují kolem 50 000. Oběťmi opakovaného sexuálního násilí se za války stalo přibližně čtvrt milionu žen.