Krvavá politika opičí tlupy: Boj o nadvládu v tlupách langurů Bietových

Život langurů Bietových (Rhinopithecus bieti) je plný dramatických zvratů. Čínský zoolog Ming Li a jeho kolegové z čínské Akademie věd sledovali tyto opice v národním parku Baimaxueshan v provincii Yunnan nepřetržitě po dobu několika let. Mimo jiné se jim podařilo odhalit zajímavá fakta v souvislosti s infanticidou čili zabíjením mláďat. Ukázalo se, že tento brutální čin má mezi langury za úkol zlomit odpor samic vůči novým vůdcům tlupy.

Historie jednoho převratu

Ve studii publikované před časem ve vědeckém časopise PLoS ONE popsali čínští zoologové zápas samce označovaného jako XSH se samcem XM, který v té době ovládal skupinku samic. V boji na život a na smrt samec XM prohrál a vyklidil pole se spoustou těžkých šrámů. Uchýlil se ke skupince mladých samců, kteří si nedokázali vybojovat harém samic, a za několik dní následkům zranění podlehl. Nový vládce XSH však neměl u samic na růžích ustláno. Jedna samička od něj utekla k jiné tlupě. Ostatní samičky nechtěly mít s novým samcem nic společného.

Ve vypjaté atmosféře ujely samci nervy a vztekle zaútočil na kojící samici. Ta si při zběsilém útěku nestačila vzít s sebou mládě a samec XSH se ho zmocnil. Chvíli je držel v rukou, ale to už na něj společně zaútočily samice z jeho odbojného harému. Samec se dal na ústup i s mládětem a nezacházel s ním v rukavičkách. Při jednom manévru zasadil malé opičce drápem hlubokou ránu do břicha. Vzápětí o ni ztratil zájem.

K těžce poraněné opičce se dostala její matka. Po dvou hodinách však mládě pohodila a nechala ho ležet bez pomoci. O pár hodin později opička zemřela. Hodinu na to už vědci pozorovali, jak matka zabitého mláděte nadbíhá novému vůdci opičí tlupy. Jakmile se s ním spářila, vzaly samce na milost i další samičky. Uznaly jeho nadvládu a nadále jej respektovaly jako vůdce.

Zabíjejí, aby „šetřili čas“

Vraždění mláďat vlastního druhu není ve světě zvířat ničím výjimečným. Vědci je dlouho považovali za patologický jev – za nenormální jednání zvířete vykolejeného stresem. Postupně však zjišťovali, že pro infanticidu existuje řada racionálních důvodů.

Časté je vraždění mláďat poté, co se jednotlivých samic nebo celého harému zmocní nový samec. Ten zahubí mláďata svého předchůdce. Kojícím samicím totiž nedovolují hormonální poměry organismu znovu zabřeznout. Smrt mláděte nastolí hormonální zvrat. Samice přijde záhy do říje, páří se s novým samcem a porodí jeho potomky. Z těchto důvodů zabíjejí mláďata například samci medvědů, lvů nebo pum amerických. U primátů byla infanticida poprvé pozorována při výměně vůdčího samce harému u hulmanů posvátných (Semnopithecus entellus), kteří jsou blízce příbuzní langurům.

Zabijácké „tety“

Mláďata ovšem nezabíjejí pouze dominantní samci. K tomuto činu se někdy z ryze zištných důvodů uchylují i samice, například samičky vodního brodivého ptáka ostnáka jihoamerického (Jacana jacana). U tohoto druhu se stará o mláďata samec a samice mají na starost obranu teritoria. O samce-vychovatele se vede mezi samičkami ostnáků nelítostný boj. Pokud je vysoce žádoucí samec zaneprázdněn péči o potomky jiné samice, může sokyně mláďata povraždit a tím uvolnit samce z jeho závazků.

K infanticidě dochází poměrně často i mezi blízce příbuznými samicemi v koloniích severoamerického hlodavce psouna prérijového (Cynomys ludovicianus). Vraždící „tety“ jsou vedeny osobním motivem. Zdroje potravy kolonie jsou omezené a zavražděním cizích mláďat zajistí samice blahobyt vlastním mláďatům, která se nemusí s nikým dělit. Zabijácké samice plodí více potomků. Ti jsou lépe živení a tudíž i životaschopnější.

Smrt zlomí vzdor

Infanticida pozorovaná čínskými vědci u langurů Bietových a jim blízce příbuzných langurů čínských (Rhinopithecus roxellana) na první pohled odpovídá vraždění mláďat, jaké známe od lvů a dalších zvířecích druhů a kdy je motivem snaha samce oplodnit co nejdříve samice, jež se starají o mláďata jeho předchůdce. Tomu však neodpovídá fakt, že změny samců v harémech langurů jsou poměrně časté, ale k infanticidě dochází jen vzácně.

Ming Li a jeho kolegové nabízejí vysvětlení téhle záhady. Převzetí moci nad harémem samic je sice na první pohled zcela jednoznačná záležitost, avšak rovnováha sil ve skupině opic uchvácené novým samcem zůstává nějakou dobu velmi vratká. Někdy samice nového samce poměrně rychle přijmou. Jindy se mu však vzpírají a pak není neobvyklé, když musí nechtěný samec svou pozici vyklidit a uvolnit místo dalšímu sokovi. Zabitím mláděte může nový samec revoltu samic zlomit. To potvrzují i pozorování ve skupině langurů čínských z šanghajské zoo.

Samice byly chovány ve stálých skupinách a samci k nim byli pouštěni jen na období páření. Tak se stalo, že se jeden samec vrátil do skupiny samic, kde jedna ze samiček pečovala o jeho mládě. Právě tato matka vedla proti otci svého mláděte několikadenní revoltu. Pak ale její mládě onemocnělo a muselo být od skupiny opic izolováno. Jen půl hodiny po odebrání mláděte se už odbojná samice se samcem smířila a pářila se s ním. Skutečnost, že se této samici v následujícím období tvořilo v mléčných žlázách mléko a ona se přesto se staronovým vůdcem tlupy pářila a nakonec s ním i zdárně zabřezla, nasvědčuje tomu, že odmítání samce nevyplývá z toho, že by se samice pářit nemohla. Samice pečující o mládě se pářit nechce. Samec pak může její odpor zlomit tím, že ji připraví o motiv jejího odporu – o mládě.