Koníčky středověké šlechty: Londýnská nobilita skupovala nejlepší koně po celé Evropě

Rok 1990 hodnotili britští archeologové jako nadprůměrně úspěšný. V sérii ohromujících nálezů, které tenkrát učinili, proto poněkud zapadl „hřbitov“ u Westminsterského opatství. Jeho areál se ve 14. století nacházel na písčitém návrší s výhledem na Temži, ovšem nyní se už prakticky kryje s profilem Elverton Street. A menší pozornost mu byla věnována především proto, že nešlo o hřbitov s ostatky lidskými, ale zvířecími. 

Průzkum lokality sice běžel s menší intenzitou, nicméně se nezastavil po další tři dekády. Výkopové práce, skrývky a analýzy nálezové situace tu svou odborností zaštítili archeologové z univerzity v Exeteru. A že bylo nad čím bádat. Hrobových jam tu objevili 197! Ukládána do nich byla zvířata dvě staletí, nejvíce ale mezi lety 1425 až 1517. A není bez zajímavosti, že v 56 hrobech tu odpočívala těla sedmdesátky koní. Koňské hřbitovy byly unikátní i ve středověku, ale ve staré dobré Anglii jich už pár nalezeno bylo. Podobný takový vědci odkryli například na Jennings Yard u Windsoru. Ten z Elverton Street ale archeology fascinoval zachovalostí pohřbených ostatků. 

Nedotknutelní 

Středověké pohřby koňů sice předpokládaly úctu a smutek nad ztrátou věrného zvířecího druha, nicméně emoce nad zdechlinou zřídka převážila nad ekonomickou stránkou věci. Šlechtici své koně zpravidla pohřbívali až poté, co je zruční řezníci zbavili kůže, oháňky, kopyt a často i masité tkáně. Co na sešlém koni mělo nějakou hodnotu, prodalo se ještě před pohřbem, jakkoliv nepietně to zní. 

V případě Elverton Street to téměř neplatilo, většina koní zůstala v řekněme původním stavu. Archeology to zaujalo. Dalo se usuzovat, že zvířata pohřbená v tomto neobvyklém kontextu, s citem a nedaleko od klášterních zdí, musela být něčím mimořádná. Ostatně i fyziologie jejich kosterních pozůstatků vypovídala o jejich neobvyklosti. 

Tři z koní dosahovali v kohoutku výšky 15,3 dlaní, tedy 1,6 metru. Šlo o mohutná zvířata, kterých v tudorovské Anglii k vidění mnoho nebylo. Analýza srůstů dolních hrudních a bederních obratlů svědčila o tom, že koně vykonávali fyzicky náročnou práci. Jejich neopotřebené ohlávky a lebeční kosti ale proti tomu stavěly poznatek, že tato zvířata nebývala zapřažena. Tihle nadprůměrně velcí koně „nedřeli“ v postroji, ale pod sedlem. Muselo jít o koně válečné nebo turnajové. Elitní, chcete-li. 

O tom, že britská šlechta silně doceňovala význam takových koňů, velkých pochyb není. Historické zdroje naznačují, že král a další význačné historické osobnosti vynakládali nemalé prostředky do jejich chovu a výcviku. Dosud ale nebylo zřejmé, kam až byli při poptávce po plemenných koních ochotni zajít. A to doslova, jak nyní na nalezených ostatcích v praxi dosvědčili výzkumníci z týmu Alexe Pryora, vedoucího archeologického průzkumu na nalezišti v Elverton Street. 

Izotopy promluvily 

V rámci experimentu – prvního svého druhu, který byl proveden na pozůstatcích středověkých koní – odebrali 22 stoličkových zubů z patnácti jednotlivých zvířat. Do jejich skloviny vyvrtali několik otvorů, aby mohli provést izotopovou analýzu. Pak totiž mohli měřením poměrů izotopů stroncia, kyslíku a uhlíku přítomných v zubech porovnat profil typický pro různé zeměpisné oblasti v minulosti Evropy. Jinými slovy: dokázali přibližně stanovit, kde koně strávili prvních zhruba pět let svého života, než se dostali do Anglie. A z ostrovů jich skutečně mnoho nepocházelo. 

„Chemické znaky, které jsme naměřili v koňských zubech, jsou velmi charakteristické a velmi odlišné od všeho, co bychom očekávali u koně, který vyrostl ve Velké Británii,“ říká Pryor. „Naše výsledky poskytují přímé a bezprecedentní důkazy o tom, že obchodní zástupci panovnického dvora a dalších středověkých londýnských elit projížděli trhy s koňmi po celé Evropě. A hledali ty nejkvalitnější, které pak přiváželi do Londýna.“ 

Nejméně sedm z pohřbených koní do Anglie připutovalo z relativně chladných klimatických oblastí, pravděpodobně ze Skandinávie nebo západních Alp. Tři další pak z mimořádně vysoce radiogenních oblastí, pravděpodobně Španělska nebo jihu Itálie. Královští obchodní zástupci se skutečně nebáli zcestovat celou Evropu, často v riskantních dobách, jen aby přivezli ty nejlepší koně známého světa. Náklady takových výprav musely být astronomické.

Výzkum archeologů z univerzity v Exeteru dokládá, že obchod s koňmi měl v Evropě mezinárodní charakter. A že středověká londýnská elita se výslovně zaměřovala na koně té nejvyšší kvality, které mohla v evropském měřítku najít.