Dlouhozobka svízelová (Macroglossum stellatarum) patří do čeledi lišajovitých. Svým dlouhým sosákem a vznášivým způsobem letu, který doprovází bzučivý zvuk neustále kmitajících křídel, připomíná kolibříka sajícího nektar z květu. Podle teorie konvergentní evoluce je tato podobnost logickým důsledkem podobného životního stylu a podmínek obou těchto živočišných druhů.
TIP: Brouci s vůní pryskyřice aneb Pod kůrou borových lesů
Dlouhozobka létá ve dne a zejména za slunečných dní, ale je možné spatřit ji při svítání, za soumraku a dokonce za deště, což je u této čeledi poměrně nezvyklé. Dlouhozobka je rozšířená ve velké části Eurasie a v části Afriky od Portugalska až po Japonsko, ale stálý výskyt je zaznamenán pouze v teplejších oblastech. Tento silně migrující druh ovšem může být v létě spatřen prakticky v kterékoli části západní polokoule.
U nás se dlouhozobka začíná objevovat počátkem léta, kdy dospělí jedinci přilétají z jihu. Vývoj od vajíčka po imágo je poměrně rychlý, takže dlouhozobky nepřezimují a zhruba na konci srpna odlétají zpět. Rozpětí jejich křídel je asi 40–45 mm.
