Největší skandály středověkého Brna: Mrtvé novorozeně a zkrvavená nevěsta

Představte si, že byste na chvíli získali možnost nahlédnout do středověkého města a mohli se podívat jak fungovala tehdejší spravedlnost, popovídat si s měšťany a vyzpovídat odsouzené. To vše nám umožňuje Právní kniha města Brna. Jde o objemný pergamenový kodex, který sestavil mezi lety 1355–1357 tehdejší notář Jan.

Historický spis je psán převážně latinsky a obsahuje privilegia jednotlivých českých králů a takzvané nálezy, což byly ukázkové příklady deliktů a trestů. Právě díky nim máme možnost spatřit odvrácenou tvář tehdejší společnosti. 

Utopené děťátko

Představa, že by středověké soudy byly se vším „hned hotovy“ a za sebemenší prohřešek bez rozmyslu přiřkly trest smrti, je velkou mýlkou. Tato velice rozšířená představa má do jisté míry reálný základ v tom, že středověk neznal trest vězením. Ve vězení byli lidé drženi jen před tím, než byli k něčemu odsouzeni. To však neznamená, že středověká spravedlnost hned každého posílala na popravu. Někdy se tak nestalo ani v případě, kdy byla vina více než zjevná.

Přesně takovým případem byl jeden z největších skandálů středověkého Brna. Nikdo totiž nedokázal pochopit, jak mohla mladá žena za bílého dne utopit své novorozené děťátko v řece Svratce. Případ vzbudil obrovské emoce a dokonce i v průběhu soudu se kolem něho rozběhla nesmírně živá debata, která přerostla v hádku. Jeden přísežný křičel, že taková žena má být ukřižována, jiný zase, že má být zbičována do krve a poté utopena v pytli, do kterého ji zašijí spolu s kohoutem, zmijí a psem.

Na druhou stranu zazněl i názor, že žena dítěti dala život a proto měla i právo mu život vzít. Hádka byla natolik prudká a názorů tolik, že toho dne soud k žádnému verdiktu nedošel. Samotný písař Jan v tomto případě udělal výjimku a slevil z pozice nezaujatého pozorovatele. Podotkl totiž, že podle jeho názoru byla žena v době spáchání deliktu nepříčetná. Následný soudní proces mu dal za pravdu. Mladá matka byla opravdu prohlášena za nepříčetnou a zproštěna obvinění z vraždy.

Láska na ostří nože

Je až dojemné, jak pečlivě se představitelé soudu snažili postihnout problematiku ze všech možných úhlů a porozumět mentalitě pachatele. To na jedné straně mohlo obviněnému výrazně pomoci, ale někdy to naopak zásadně přitížilo. Občas totiž pachatel svůj úmysl dokonce sám uvedl. Takový byl i případ tragédie, která však začala více než idylicky.

Citově založený mladý muž se zamiloval do krásné dívky a přišel požádat o její ruku. Šlo o událost, se kterou se počítalo a tak u toho byla nejen celá rodina, ale i několik důležitých představitelů města. Chlapec, rudý až za ušima, vyslovil svou žádost, ale otec nevěsty zatím odmítl s tím, že mladému muži chybí vhodné předpoklady pro sňatek (právem můžeme předpokládat, že ony chybějící „předpoklady“ měly být zlaté, kulaté a cinkat). Až je bude mít, jistě prý bude vyslyšen.

Tragédie plná krve

V této chvíli ale končí romantická selanka a začíná tragédie. V mladíkovi se něco zlomilo, vrhl se do hloučku příbuzných, vyrval z jejich středu vyděšenou dívenku a napadl ji nožem. Bodal především do tváře a třemi dlouhými řezy jí v podstatě amputoval polovinu obličeje. Přitom řval: „Když si mě nechceš vzít, ať se hnusíš všem mužům!“ Vzhledem k tomu, kolik bylo všude lidí, byl ozbrojený zoufalec rychle zadržen a obratem postaven před soud. Tentokrát byli představitelé spravedlnosti neoblomní.

Mládenec dívku napadl velmi brutálním způsobem, a i když napadená nakonec nezemřela, byl potrestán, jako kdyby šlo o vraždu. Středověké město tak nakonec nepřihlíželo bohaté svatbě, ale kruté popravě. Mladíkovo tělo bylo pomalu smýkáno koňmi po brněnských ulicích, na veřejných místech se dělaly zastávky a četlo se jeho provinění. Poté byla vyhloubena jáma, nad kterou byl položen a kat na něj házel kolo, kterým mu postupně urážel ruce a nohy.