Používaly se pouze při nejvýznamnějších příležitostech, kdy měly za úkol reprezentovat královskou moc a vážené postavení země. Svatováclavskou korunu Karla IV. doplnilo o dvě století později žezlo a jablko, tentokrát už na objednávku Ferdinanda Habsburského.
Trojí symbol moci
Korunovační žezlo patřilo k českým královským klenotům nejméně od poloviny 12. století, posuzujeme-li podle vyobrazení krále na mincích a pečetích. Za Přemysla Otakara II. nabylo charakteristické gotické tvary – značnou délku a členění na rukojeť, dva prstence, dřík a listovou hlavici, jaké známe z jeho pohřebních klenotů. Karlovo žezlo i jablko naposledy najdeme v rukou císaře Matyáše Habsburského na jeho korunovačním portrétu od Hanse von Aachen.
Součástí souboru českých korunovačních klenotů se stalo jablko a žezlo, které si dal zhotovit první Habsburk na českém trůnu, Ferdinand I. V letech 1533–1534 je pro něj vytvořil augsburský zlatník Hans Haller. Šlo o celý komplet soukromých klenotů, avšak koruna se nedochovala. Jeho pravnuk Ferdinand II. si je vybral – nepochybně pro jejich krásu – za oficiální státní klenoty místo dosavadních prostých gotických.
