Když morfium nestačí: Zrádná kapavka otevřela Rudolfovi cestu k Mayerlingu
„Je nutno pohlédnout myšlence na smrt beze strachu do očí.“ Tato slova pronesl korunní princ Rudolf v rozhovoru s anatomem Zuckerkandlem. Smrti nakonec vyrazil vstříc dobrovolně
Po onemocnění kapavkou začal Rudolf stále víc pít. Podle Mizzi Kasparové, jedné z jeho posledních milenek, si tím pomáhal při ochabující potenci. „Schopen soulože, jen když se napije šampaňského.“ Tyto a podobné informace kupovali policejní špiclové od paní Wolfové, což byla jakási manažerka luxusních metres. Alkohol samotný však Rudolfovi nestačil a začal brát morfium. Naučil se dávat si podkožní injekce.
Útočiště v drogách
Rudolfova nemoc se projevovala různými příznaky: budila dojem, že je to bronchitida, pak zase revmatismus nebo zánět močového měchýře, Trpěl úpornými bolestmi hlavy a kloubů, když mu lékaři naordinovali rtuťové kúry, dostával astmatické záchvaty kašle a křeče žaludku. Morfium začal doplňovat kokainem. Snažil se sice závislosti zbavit, jenže odvykací svízele ho znovu vrátily do bludného kruhu.
„Nedlouho po propuknutí choroby se odehrála ještě jedna osudová věc,“ píše Petr Hora-Hořejš. „Na jaře roku 1886 si Rudolf naplánoval léčebný pobyt na dalmatském ostrově Lacromě (dnes Lokrum). Štěpánka se ho tam uvolila doprovodit. A právě tam ji Rudolf nakazil. Nelze zpětně zjistit, zda se tak stalo vědomě, z nezodpovědnosti prince, či bezděčně, aniž znal infekční povahu svého onemocnění.“ Rudolf zůstal neustálým čekatelem na císařský titul. Neměl ani syna, a už ani naději na něj. Své manželce způsobil komplikovaný průběh onemocnění kapavkou, kterou ji nakazil, neplodnost.
Práce a zábava? Obojí najednou
Nemocný princ stále sloužil v armádě. Umístili ho do funkce šéfa pěchotní inspekce, aby jezdil od jednoho útvaru k druhému a křížem krážem takřka neustále cestoval zeměmi a provincie monarchie. Byl blízko fyzickému i psychickému vyčerpání. Jeden dvorský úředník vydal toto svědectví: „Korunní princ chtěl pracovat a také mnoho pracoval, a byl současně lačný požitků a zábavy. Proto každá minuta jeho dne byla vyplněna spěchem. Když přišel pozdě večer či v noci domů, věnoval se ještě dlouhé hodiny korespondenci či politickým spisům. Aby se udržel vzhůru, popíjel vychlazené šampaňské smíchané s koňakem a na lůžko se ukládal až o třetí hodině ráno.“
TIP: Melancholik nebo šílenec? Rozporuplný císař Rudolf II.
Morfium, které bral od sedmadvaceti let, mu zpočátku pomáhalo. Vedlejším účinkům se však nevyhnul. Když mu je lékaři přestali dávat, opatřoval si je tajně. Zhubl a zestárl, vzrůstala jeho nervozita a agresivita. Když slavil třicáté narozeniny, byl z něj sklíčený a deprimovaný člověk. Svému zoufalému rozpoložení se rozhodl v noci na 30. ledna 1889 učinit konec. Dějištěm tragédie, která otřásla habsburským domem, se stal lovecký zámeček Mayerling.
