Kdy se vydat na cesty? Nástrahy a strasti středověké dopravy

Poměrně dobře na tom byla šlechta, která jezdila na koních, protože bylo pod úroveň vznešeného muže pobývat ve voze. Ušlechtilý oř se tak stal synonymem luxusu, ale i války a zpupnosti. Z tohoto důvodu také Kristus vstoupil do Jeruzaléma na „pokorném“ oslovi a ne „zpupném“ koni.

Dopravní prostředky pro chudé

Jenže dlouhouchý lichokopytník nebyl jakýmsi ořem pro chudé. Milovníci gotiky si jistě vzpomenou na oblouk zvaný oslí hřbet, který charakterizuje typická ostrá špice. Přesně z tohoto důvodu bylo zvíře využíváno hlavně na nošení břemen. Velmi oblíbený byl i mul (mula), tedy potomek osla a kobyly. Tato zvířata jsou robustní a zároveň nenáročná, trpělivá a odolná. Nejlepší k tahu byli voli a specifický dopravní prostředek představovali velbloudi. 

Základní faktor? Roční období

Rychlost cestování však neovlivňovala jen volba správného jízdního či tažného zvířete. Důležitým faktorem byla i roční doba. Nejvýhodnější bylo samozřejmě léto, jehož dlouhé dny nabízely dostatek času. Cesty navíc nebyly tak blátivé a teplé počasí činilo dlouhý pobyt na čerstvém vzduchu mnohem příjemnějším. Již méně vhodná byla zima, ale i ta nabízela výhodu v podobě pevných cest. Historik Norbert Ohler dále vychvaluje přednosti podzimu, který nabízel možnost vybavit se cenově dostupnými potravinami, a navíc bylo možné najít ledacos k jídlu. Podzim však může být deštivý a blátivý a bahno bylo zejména pro vozy a vozíky obrovským problémem.

Pokud cestovala karavana, tak zdržení jednoho znamenalo průtah pro všechny, navíc se na opozdilce programově čekalo. Pokud se povoz už nedal zprovoznit, bylo potřeba zboží přeložit a dost často i část nechat na místě. To způsobovalo obrovské finanční ztráty a z běžných 30 až 45 kilometrů, které mohli kupci urazit za den, navíc zůstal pouhý zlomek.