Začátkem 19. století pozoroval Charles Darwin na Galapágách pěnkavy, jejichž zobáky vykazovaly velkou tvarovou odlišnost, a to v závislosti na konzumované potravě. Na základě těchto výzkumů pak vytvořil teorii přírodního výběru. Od té doby zoologové předpokládali, že tato vazba mezi typem jídla a tvarem ptačího zobáku, je platná napříč všemi ptačími druhy. Ukazuje se, že to není tak docela pravda.
Jak jim zobák narostl
Teorii se pokoušel ověřit mezinárodní tým zoologů z Velké Británie, USA a Španělska. Moderními metodami změřili zobáky u mnoha ptačích muzejních exponátů a ověřovali, zda jde opravdu o tvar, jenž je pro daný typ potravy ideální.
Guillermo Navalón, hlavní autor výzkumu, se k výsledkům vyjádřil: „Souvislost mezi tvarem zobáku a potravními návyky jednotlivých ptačích druhů je mnohem volnější a složitější, než jsme čekali. Určitě zde nějaký vztah je, ale zároveň jsme si ověřili, že mnohé druhy s podobně tvarovanými zobáky se krmí zcela jiným typem potravy. Obdobný závěr byl už dříve učiněn u jiných zvířecích skupin, ale měli jsme za to, že u ptáků jde o mnohem silnější vazbu.“
TIP: Zobáky v horku „rostou“: Jak probíhá ptačí regulace tělesné teploty
Spoluautor výzkumu Jesús Marugán-Lobón k tomu dodává: „Měřili jsme zobáky kolibříků, orlů, papoušků, papuchalků, plameňáků… Asi se nám dostaly do rukou všechny zobáky, na které si můžete vzpomenout. Závěry ale dávají smysl pouze tehdy, když si uvědomíte, že ptáci používají své zobáky doslova ke všemu. Proto je taky logické, že se jim vyvinul univerzální nástroj, který neslouží jen k obstarávání jídla, ale rovněž k plnění mnoha dalších potřeb.“
