Horor pravěku: Kostry na Býčí skále jsou dodnes záhadou

Býčí skála se nachází mezi městy Adamov a Křtiny a spolu s Rudickým propadáním tvoří druhý nejdelší jeskynní systém v České republice. Její název se kupodivu nepojí s unikátním býčkem, který zde byl nalezen, protože je pod tímto jménem známá již od 16. století. Kde se název vzal je tak jen další z dlouhé řady záhad, které tuto památku obestírají.

Socha býčka...a něco navíc

První písemná zmínka o lokalitě pochází z pera řeholníka Martina Alexandra Vigsia, který roku 1663 zmiňuje nálezy kovových předmětů a lidských koster. Pravděpodobně už v této době se o jeskyni mluvilo jako o prokletém místě, kde se objevuje přízrak v podobě ohnivého býka a odkud se  za temných nocí ozývá usedavý pláč.

Ve 40. letech 19. století se zde těžil písek, což vedlo k objevu dalších předmětů. To přitáhlo zájem lékaře a archeologa Jindřicha Wankela, který zde objevil paleolitické sídliště. Nejdůležitější nález však neučinil „otec moravské archeologie“, ale dva znudění studenti, kteří se sem vydali na letní výlet. Bratranci Felklovi nejprve našli lidskou kost a posléze i nevábnou spečenou hroudu. Tu vzali domů, rozbili ji, vydrhli a uprostřed objevili slavnou bronzovou sošku býčka. 

Rituální vražda?

Wankel se proto vrátil a za finanční podpory knížete Jana z Lichtenštejna znovu zahájil průzkum. Zanedlouho objevil předměty pocházející z nejrůznějších koutů země a rozmanitých kulturních okruhů. Největší zájem však vzbudily lidské pozůstatky. Tato těla totiž byla posekaná a zohavená.

Objevitelé našli lidskou lebku upravenou jako číši a naplněnou obilím, kosti člověka smíchané s kostmi vepře a uťaté nohy. Nechyběl ani malý oltář, na kterém ležely useknuté dívčí ruce ozdobené šperky.  Celkově prý šlo až o čtyřicet koster. Přestože se spustila lavina teorií, poslední slovo o tom, co se přesně na Býčí skále událo, však stále nepadlo.