Hon na pradávné obry: Jak je možné, že dinosauři dorůstali tak obřích rozměrů?
Tělo měřící desítky metrů, hmotnost za hranicí padesáti tun, dlouhý krk, masivní kosti – to vše patří k charakteristikám největších známých dinosaurů. Jak je možné, že dorůstali tak obřích rozměrů? A který z nich byl největší?
Odhadování velikosti dinosaurů svazuje nejistota: Málokdy se totiž povede nalézt kompletní pozůstatky prehistorických tvorů, nemluvě o tom, že kolem kostry samozřejmě chybí měkká tkáň. Rekonstrukce na základě nejrůznějších projekcí a porovnávání s dobovými souputníky jsou proto nepřesné, ačkoliv se na nich podílejí odborníci. A zatímco odhadování délky představuje relativně jednodušší úkol, protože se při něm dá vycházet z kosterních nálezů, hmotnost dinosaurů znamená daleko komplikovanější otázku: Projekce svalů, orgánů a dalších částí těla je přinejlepším předmětem odborných dohadů. V případě některých tvorů však o masivních rozměrech není pochyb a u rekordmanů se délka počítá na desítky metrů, zatímco váha se pohybuje za hranicí padesáti tun.
Prvním vědecky rozeznaným dinosaurem se stal středně velký teropod – masožravý plazopánvý megalosaurus. Paleontologové jej popsali v roce 1824 na základě fosilií z jižní Anglie, přičemž dorůstal asi sedmi metrů. Jen o rok později objevili badatelé býložravého ptakopánvého iguanodona, který měřil o dva metry víc. Teprve s nálezy obřích „dlouhokrkých“ býložravých sauropodů jsme se však z hlediska velikosti dostali na úplně jinou úroveň: Prvním zástupcem se stal roku 1841 cetiosaurus s odhadovanou délkou 16 metrů a hmotností kolem 11 tun. Dnes však víme, že jde spíš o malého zástupce skupiny. Skuteční obři „spatřovali světlo světa“ od 70. let 19. století, kdy se prvenství ujal Diplodocus longus se svými až 26 metry. Příbuzný Apatosaurus excelsus měřil sice o pár metrů méně, zato byl robustnější a oproti zhruba 15 tunám diplodoka mohl vážit i víc než dvojnásobek.
Velký a větší
Pozůstatky prvního skutečného giganta objevili paleontologové roku 1878 v Coloradu: Prozradil ho fragment jediného obratle, který by v kompletním stavu měřil 2,7 metru. Brzy se sice rozpadl a ztratil, ovšem paleontolog Edward D. Cope jej stihl podrobně zakreslit. Tvorovi se původně říkalo Amphicoelias fragillimus, od roku 2018 ho však známe pod druhovým jménem Maraapunisaurus fragillimus. Zřejmě dorůstal délky přes 40 metrů a hmotnosti okolo 100 tun…
V roce 1903 se pak přihlásil o slovo nový rekordman: Asi 150 až 154 milionů let starý sauropod Brachiosaurus altithorax byl charakteristický dlouhými předními končetinami a ohromující výškou atakující 13 metrů. Zatímco dnes odhadujeme, že brachiosauři vážili zhruba 40–58 tun, ve 20. století panovala jiná představa. Paleontologové jako Edwin H. Colbert jim přisuzovali fantastickou hmotnost mezi 78 a 100 tunami a odtud také pochází již zastaralá myšlenka, že zmínění titáni museli žít ve vodě, aby je pomáhal nadnášet její vztlak. Dnes víme, že se shlukovali do velkých skupin a migrovali krajinou při hledání potravy.
Král z Argentiny
Teprve koncem 80. let se v Patagonii podařilo odkrýt ohromné obratle a kosti končetin dosud neznámého dinosaura. Jeden článek páteře přitom měřil téměř 1,6 metru. Na základě uvedených fosilií popsali vědci v roce 1993 druh Argentinosaurus huinculensis, u nějž dnes předpokládáme délku 35–40 metrů a hmotnost až 96 tun. Hrudním košem zmíněného giganta by tak projela dodávka a k jeho vyvážení by muselo posloužit 15 dospělých slonů. Ani s takovými proporcemi však není největší známý tvor v dějinách planety zcela neohrožený.
Pomyslný vyzyvatel se našel již v době objevu argentinosaura, a to na jihu Indie. Dvojice tamních paleontologů tehdy oznámila nález 70 milionů let starých gigantických fosilií ze souvrství Kallamedu. Ostatky byly tak obrovské, že domnělé kosti končetin považovali mnozí za zkamenělé kmeny stromů. Záhadný dinosaurus dostal jméno Bruhathkayosaurus matleyi, ale jeho existence se dlouhá léta zpochybňovala. V roce 2017 však paleontologové na základě rozboru fotografických materiálů potvrdili, že se nejspíš opravdu jednalo o pozůstatky sauropoda. Některá fantastická tvrzení o stehenní kosti dlouhé tři metry a odhadované hmotnosti až 220 tun samozřejmě nelze ověřit, ostatně samotné fosilie už dávno zničily monzunové deště. Nicméně podle nezávislého amerického badatele Gregoryho S. Paula bruhathkayosaurus nepochybně existoval, přičemž mohl vážit až 130 tun.
Pokořitel nadohled
Ani po třech desetiletích tedy argentinosaura žádný jiný dinosaurus nepřekonal. Situace se však může brzy změnit: V roce 2021 přišla totiž opět z Argentiny zpráva o objevu ocasní části páteře gigantického sauropoda, s některými obratli většími než u jeho protějšku. Zatím neznámý tvor, žijící před 98 miliony let, tak stávajícího rekordmana dost možná pokoří. Potvrzení jeho primátu si ovšem vyžádá nález většího počtu fosilií.
Proč byli tak obrovští?
Velikost hraje v přírodě důležitou roli: Býložravcům umožňuje dosáhnout na potravu v korunách stromů a zároveň je pomáhá chránit před predátory – čím větší tvor, tím obtížnější kořist. Za mohutnými rozměry dinosaurů stál tedy zřejmě evoluční boj o přežití. Predátoři rostli, aby měli šanci ulovit mohutné býložravce, a ti se zase zvětšovali v honu za potravou a kvůli sebeobraně. Dnes v přírodě působí stejné vývojové tlaky, přesto současná zvířata rozměrů dinosaurů nedosahují. A přesný důvod vědci neznají.
Podle dřívější teorie mohla za obří vzrůst vyšší koncentrace kyslíku ve vzduchu. Nejnovější výzkumy potvrdily, že ačkoliv výhodu mohl získat například hmyz, u dinosaurů se nic podobného neprokázalo. Zbývá tak teorie přisuzující výšku na vrub řadě tělesných charakteristik. Například duté kosti sauropodů umožnily vývoj extrémně dlouhých, a přesto lehkých krků, čímž se spustila kaskáda evolučních adaptací: Delší krk dosáhl na víc potravy, víc potravy znamenalo vyšší vzrůst a masivnější tělo dovolilo stabilizaci krku – který se mohl opět protáhnout.
