Hermann Fegelein: Švagr Evy Braunové byl Himmlerovým zlatým hochem (2)

Další osudy Hermanna Fegeleina jsou spjaty s působením v úzkém kruhu samotného Hitlera. Jako reprezentant SS a pobočník Heinricha Himmlera působil ve vůdcově štábu až do dubna 1945. Doslova na vlastní kůži pocítil i neúspěšný atentát plukovníka von Stauffenberga, ze kterého vyvázl s lehkým zraněním. Osobně se velice horlivě zajímal o detaily vyšetřování atentátu a pátrání po vinících.

Předchozí část: Hermann Fegelein: Švagr Evy Braunové byl Himmlerovým zlatým hochem (1)

Po vůdcově boku

Poslední válečné týdny pak sloužil v těsné blízkosti Hitlera v jeho berlínském bunkru. Začátkem roku 1945 spěla třetí říše nezadržitelně ke svému konci. Uvědomovali si to i někteří její čelní představitelé, mezi nimi také Heinrich Himmler, který se pokoušel sjednat separátní mír prostřednictvím představitelů švédské diplomacie. Když pak 28. dubna BBC oznámila, že Himmler učinil nabídku kapitulace, označil Hitler jeho jednání za „nejhanebnější zradu v dějinách lidstva“.

Zatýkání okruhu jeho spolupracovníků však začalo již o pár dní dříve a mezi zadrženými nechyběl ani Hermann Fegelein, který o vyjednávacích rozhovorech věděl. Proto z bunkru utekl, ale příslušníci Říšské bezpečnostní služby jej zatkli 27. dubna 1945 v jeho berlínském apartmánu. Byl oděn do civilních šatů a údajně se svou milenkou hodlal uprchnout do Švédska nebo Švýcarska. U sebe měl mít množství říšských marek a zahraniční měny, jakož i šperky, z nichž některé patřily Evě Braunové. Některé zdroje uvádějí, že byl značně opilý. Kromě toho se u něj našly dokumenty dokazující Himmlerovy aktivity ohledně sjednávání separátního míru.

Otazníky kolem smrti

Jak probíhaly poslední dny Fegeleinova života, dodnes s jistotou nevíme. Jisté je, že jej po zatčení převezli do Hitlerova bunkru. Führer nařídil zbavit Himmlerova protège všech hodností a původně ho chtěl převelet k Dobrovolnickému sboru Mohnke, v jehož rámci měl v bojích o Berlín dokázat svou loajalitu. Mnozí nacističtí pohlaváři se však domnívali, že Fegelein by opět utekl, proto Hitler rozhodl postavit ho před vojenský soud.

Následné verze o jeho smrti se značně rozcházejí. Podle jedné nebyl dostatečně při smyslech, aby se mohl před soudem obhájit, proto byl vojenský soud oddálen a Fegelein předán bezpečnostním orgánům. Sovětské zdroje naopak uvádějí, že vojenský soud vskutku zasedl, odsoudil ho k smrti a ještě 28. dubna večer jej měl zastřelit jeden z členů Bezpečnostní služby SD. Jeho tělo však nikdy nebylo nalezeno – údajně jej vhodili do jednoho z kráterů po výbuchu granátu a narychlo spálili.

Některé zdroje uvádějí, že Fegeleina dokonce zastřelil samotný Hitler, což je však málo uvěřitelná teorie. Führer sám údajně čelil úpěnlivým prosbám Evy Braunové, aby jejího švagra ušetřil. Činila tak hlavně proto, že její sestra s ním čekala dítě, které se mělo co nevidět narodit. Eva Barbara Fegeleinová přišla na svět jen několik dní před podepsáním německé kapitulace. Z tohoto někteří vyvozují, že Hitler sice trval na Fegeleinové degradaci a zařazení k bojové jednotce, ne však na jeho okamžité popravě.

Politický sňatek

Historikové se shodují v tom, že se jednalo o cynického člověka se špatnou pověstí. Byl prospěchář, který se rád vlichocoval jiným, zejména pak Himmlerovi. Albert Speer Fegeleina nazval „jedním z nejodpornějších lidí Hitlerova okolí“. Na Bernda Freytag von Loringhovena, jednoho ze štábních důstojníků, Fegelein působil „jako strašný zbohatlík s hrozným mnichovským přízvukem, arogantním dojmem a špatným vychováním“. Ne náhodou proto někteří komolili jeho příjmení na „Flegelein“ (Flegel – Hulvát).

Během působení na východní frontě neváhal nadsadit úspěchy své i svých svěřenců za účelem povýšení či vyznamenání. Chyběl mu řádný důstojnický výcvik a nedokázal rozpoznat skutečný potenciál svých jezdeckých jednotek, za což pak jeho muži pykali obrovskými ztrátami. Na druhou stranu byl mimořádně charismatický a zábavný člověk, zvláště když se v blízkosti nacházela nějaká žena. Nikdy nepromarnil příležitost zúčastnit se některé z pitek prominentních nacistů. Nechal se dokonce slyšet, že jediná věc, na které mu záleží, je „jeho kariéra a život plný zábavy“.

Hermann Fegelein se pohyboval v nejvyšších nacistických kruzích a politika výrazně ovlivnila i jeho osobní život. Několik dnů před spojeneckým vyloděním v Normandii si v Salcburku vzal za ženu Gretl Braunovou, sestru Hitlerovy družky Evy (které mimochodem také velmi imponoval). Někteří současní historikové v tomto manželském svazku spatřují pouze snahu ulehčit si další kariérní postup. Svatby se účastnili nacističtí prominenti Heinrich Himmler, Martin Bormann a samozřejmě Adolf Hitler.

O okázalosti této svatby svědčí i následné dvoudenní oslavy, které se mimo jiné konaly také ve Führerově Orlím hnízdě. Jméno Hermanna Fegeleina však bylo v nacistické smetánce skloňováno i v souvislosti s řadou jeho mimomanželských afér. Uměl dokonale využít svůj šarm a charisma a okouzloval tak něžnější pohlaví. Hitler však – přestože si potrpěl na dobrou pověst lidí ze svého nejbližšího okolí a nesouhlasil s takovým počínáním – jako by tento fakt vůbec nebral na vědomí.

Himmlerův synek

Jedním z nezanedbatelných důvodů jeho hladkého kariérního postupu byla značná přízeň, které se těšil u šéfa SS Heinricha Himmlera. Fegeleinova chlapecká tvář a jeho podlézavé chování údajně zapříčinily, že jeden z nejmocnějších mužů třetí říše ho měl v lásce jako vlastního syna. Dokladem toho je přidělování speciálních úkolů (často souvisejících s jezdectvím), nejlepších zaměstnanců, a údajně i velkorysých dotací.

Himmler držel nad Fegeleinem ochrannou ruku i během jeho působení v Polsku. V té době bylo proti němu vzneseno několik obvinění, mimo jiné i z „vraždy z chamtivosti“; všechny však říšský vůdce SS smetl pod stůl. Když utrpěl Fegelein na východní frontě v roce 1943 zranění, nejvyšší velitel SS se zasadil o to, aby se jeho oblíbenec dostal domů, kde pro něj vyhradil „teplé“ místo v kruhu Hitlerova štábu. Fegelein je tak jedním z nejkřiklavějších příkladů, jak daleko to i relativně mladý člověk mohl v třetí říši dotáhnout, pokud byl dostatečně průbojný a dokázal si získat přízeň těch nejmocnějších.