Hermann Fegelein: Švagr Evy Braunové byl Himmlerovým zlatým hochem (1)

Hans Georg Otto Hermann Fegelein v relativně mladém věku dosáhl vysokých hodností SS-Gruppenführera a generálporučíka Waffen-SS a představoval jednoho z největších kariéristů nacistického Německa. Pocházel z bavorského Ansbachu, z rodiny penzionovaného katolického důstojníka Hanse Fegeleina. Hermann měl odmala vřelý vztah ke koním a jezdectvu, který získal jednak v otcově jezdecké škole v Mnichově a jednak ve stájích Christiana Webera, jednoho z prvních členů nacistické strany (který později sponzoroval Fegeleinův vstup do SS).

Po dvou semestrech studia na mnichovské univerzitě (ve věku 19 let) vstoupil k jízdnímu regimentu 17. O dva roky nato přešel Fegelein od armády k jiné bezpečnostní složce, a sice k bavorské státní policii, kde dostal hodnost důstojnického nováčka (kadeta). Po dalších dvou letech však odešel i odtud. Oficiálně se tak stalo z rodinných důvodů, ve skutečnosti jeho rozhodnutí urychlilo porušení služební kázně.

Neúspěšný olympionik

Mnichov představoval jednu z bašt stále populárnější strany NSDAP a jí podřízených organizací. Není se tedy čemu divit, že i mladý Hermann Fegelein vstoupil do jejích řad. Postupně se stal příslušníkem oddílů Sturmabteilung (SA) a následně i SS. Jezdecká škola jeho otce poskytovala v té době služby nacistickým organizacím, a tak se v jejím rámci stal instruktorem a zároveň velitelem tamní jezdecké jednotky SS. Tak začal jeho hvězdný kariérní postup. V souvislosti s nadcházejícími olympijskými hrami v Berlíně (1936) dostal Fegelein na starost organizačně zajistit jezdecké disciplíny.

Sám se chtěl také aktivně účastnit na hrách jako člen německé reprezentace, avšak jeho olympijský sen se rozplynul už v kvalifikaci. V létě 1937 nechal říšský vůdce SS Heinrich Himmler v Mnichově vytvořit hlavní jezdeckou školu SS a Fegelein se stal jejím ředitelem, přičemž byl pravidelně přítomen na různých německých jezdeckých akcích a soutěžích. Jeho cílem byla účast na letní olympiádě v roce 1940, která se však v důsledku probíhání válečného konfliktu nikdy nekonala.

Střílení bezbranných

Sportovní ambice musely za války jít stranou. Za polské kampaně stál Hermann Fegelein v čele SS-Totenkopf-Reiterstandarte, která na polské území však dorazila až po skončení bojů. Jeho jezdci se v rámci pořádkové policie (Ordnungspolizei) zapojili do takzvané Intelligenzaktion, zaměřené na likvidaci polských intelektuálů, duchovenstva či jiných elit. Vedle různých násilností, krádeží a podvodů (na kterých se podílel i on sám) představovalo zvláště ohavný zločin postřílení 1 700 lidí v Kampinoském lese, což měli na svědomí jeho svěřenci.

V roce 1940 se Hermann Fegelein aktivně zapojil i do tažení proti Belgii a Francii, za což si vysloužil Železný kříž II. třídy. Jezdecké jednotky SS se rovněž účastnily od samého začátku bojů na východní frontě. Už po prvním týdnu frontové služby byl Fegelein opět oceněn, tentokrát Železným křížem I. třídy. Nemalý vliv však na tom měl fakt, že zásluhy jak své, tak svých mužů nepravdivě nadsadil. Do konce roku 1941 se jemu podřízené jednotky podílely na vyvraždění více než 17 000 civilistů z pripjaťské oblasti.

Na území Běloruska byl totiž Fegelein pověřen speciálními úkoly „vyčistit“ jemu svěřené teritorium od Židů, Poláků, Rusů či jiných „rasově nežádoucích“ etnik. Muži z jeho jednotek se tak nechvalně zapsali do dějin jako jedni z prvních, kteří cíleně vyvražďovali celé židovské komunity.

Hromada vyznamenání

Konec roku 1941 znamenal pro Fegeleinovu jezdeckou brigádu převelení na frontový úsek před Moskvou. Následujícího roku se jeho vojáci účastnili krvavé bitvy o Ržev, jež se stala pro nacistické jezdce krutým vystřízlivěním. Kavaleristé zde utrpěli místy více než 60% ztráty. Jeden z úspěšnějších momentů jejich angažmá na východní frontě představuje útok jeho mužů na dopravní uzel Čertolino (tverská oblast). Tato akce, při které údajně jezdci pobili na 1 800 rudoarmějců, měla mimořádný úspěch.

Fegeleinovo bojové nasazení pak v roce 1942 na krátkou dobu přerušilo jmenování do funkce inspektora jezdectva v rámci Hlavního říšského bezpečnostního úřadu.
Jako velitel 8. jezdecké divize SS „Florian Geyer“ se následně v roce 1943 mimořádně „úspěšně“ zapojil do protipartyzánských operací na východě. Od poloviny léta se jezdci zapojili do frontových bojů. Fegelein tehdy utrpěl od nepřátelského odstřelovače vážné zranění, v důsledku čehož se v září toho roku vrátil zpět do Německa.

Dokončení: Hermann Fegelein: Švagr Evy Braunové byl Himmlerovým zlatým hochem (2)

Na frontu už se nikdy nevrátil, ale i tak za dva roky bojů sesbíral slušnou řádku nacistických řádů či vyznamenání – jako například Sponu za boj zblízka, Německý kříž ve zlatě až po Rytířský kříž s dubovými ratolestmi a meči. Fakt, že odvaha mu rozhodně nechyběla, dosvědčuje i jedna z bojových akcí, během níž se spolu s dalším důstojníkem a dvěma samohybnými děly osobně zmocnil nepřátelského velitelského bunkru a zajal v něm jednoho ze sovětských generálů i s jeho náčelníkem štábu.