Fedor von Bock: Německý velitel, který měl Moskvu na dohled

Budoucí polní maršál jako by byl pro slavnou vojenskou kariéru doslova předurčen. Jeho otec, generálmajor Karl Moritz von Bock se vyznamenal za prusko-francouzské války v roce 1870 a přízeň z matčiny strany sahala dokonce až k legendárnímu Erichu von Falkenhaynovi, náčelníkovi německého generálního štábu za první světové války. Fedor se narodil v prosinci 1880 v braniborském Kostříně, absolvoval kadetku v Postupimi, kurs na vojenské akademii v Berlíně a během první světové války dokonce obdržel nejvyšší německé vyznamenání Pour le mérite.

Vměšování ze strany Hitlera

Po válce zůstal v armádě. Jeho hvězda pozvolna stoupala vzhůru, když jako generálplukovník velel anšlusu Rakouska na jaře 1938. Po vypuknutí války prošel během polského a západního tažení různými velitelskými funkcemi. V červenci 1940 jej Hitler povýšil na polního maršála. Po přepadení Sovětského svazu stál von Bock na počátku září u zrodu operace Tajfun.

Jeho jednotky se počátkem října vydaly na Moskvu a on sám odhadoval, že do pádu sovětského hlavního města zbývají tři až čtyři týdny. Už od začátku tažení však musel čelit vměšování vrchního velení (OKW) i samotného Hitlera. Nezřídka se stávalo, že OKW von Bockovy rozkazy svévolně měnilo. I přesto německý postup na Moskvu zdánlivě nezadržitelně pokračoval. Fedor von Bock navštívil koncem listopadu jednu z dělostřeleckých pozic a odtud dalekohledem sledoval moskevské předměstí.

Generálplukovník Halder o tom napsal: „…osobně řídí bitvu o Moskvu ze svého předsunutého velitelství. Svou nevyčerpatelnou energií burcuje vojáky a žene je všemi prostředky kupředu.“ Na začátku prosince bylo von Bockovi jasné, že další pokračování útoku by znamenalo katastrofu. V dálnopise na velitelství označil další postup za nesmyslný a bezúčelný, protože „…se blíží okamžik, kdy budou síly vojska zcela vyčerpány“.

Přestože požadoval, aby vrchní velení povolilo stáhnout vyčerpané jednotky a připravit obranu na výhodnějších pozicích, Hitler trval na rozkazu neustoupit ani o píď.

V důsledku německého neúspěchu u Moskvy došlo 18. prosince k odeslání von Bocka na zdravotní dovolenou. Polní maršál se vždy staral o to, aby jeho muži měli potřebné vybavení, a například často osobně urgoval dodávky teplého oblečení pro vojáky trpící zimou. Na druhou stranu od nich očekával naprostou loajalitu a ochotu padnout za vlast. Proslavil se citátem „Naše profese by měla být korunována hrdinskou smrtí v bitvě“. Od německého slovesa „sterben“ (umírat) tak vznikla jeho přezdívka „Der Sterber“.