Eskapády otce vlasti: Karel IV. se uměl bavit i vládnout

Dětství velkého českého panovníka rozhodně nebylo idylické. Jan Lucemburský a Eliška Přemyslovna. Otec je pragmatický, logický a jeho uvažování je chladné. Matka je pravý opak. Vášnivá, nepředvídatelná a s velkou chutí vládnout. I když se manželé zpočátku mají rádi, netrvá to dlouho. Narodí se jim syn Václav, jméno Karel získá až mnohem později.

Neshody rodičů neberou konce. Vedou proti sobě otevřený boj, a dokonce jeden na druhého posílá vojsko! Na nějaký čas se sice usmíří, zplodí spolu další potomky, ale za nedlouho se všechno opakuje. Malý chlapec je tak v pouhých třech letech odvlečen na hrad Křivoklát. Svou matku už nikdy v životě neuvidí.

Vzhůru do Paříže

Otec se rozhodl udělat všem rozepřím konec. Ve svém synkovi viděl nástupce na trůně a jako takový potřeboval co nejlepší výchovu a vzdělání, ne stále poslouchat hádky v českém království. Jeho sestra má za manžela francouzského krále Karla IV. Sličného a Paříž byla považována za středobod veškerého kulturního dění - malý Václav tedy vyrazil tam. Bylo mu sedm let, bez matky i bez otce, neznal jediné slovo francouzsky.

První chvíle byly velice smutné. Naštěstí si ho strýc velmi rychle oblíbil, jelikož sám dědice neměl a v bystrém chlapci se začal velmi rychle zhlížet. Věnoval mu veškerý čas, sehnal nejlepší učitele - zajímala ho humanitní studia, teologie, právo, filozofie. Právě po něm nakonec přijal Václav své druhé, známější jméno Karel.  

Brzký počátek rodinného života

V osmi letech se poprvé oženil! V jeho době, to bylo poměrně běžné, zejména u panovnických dětí - sňatky neměly pouze za cíl propojovat území, ale taky pojistit následníky trůnu na několik let dopředu. Počítalo se s válkami, otravami jídlem či pády z koně. Karlovou manželkou se stala stejně stará Blanka z Valois. Sňatek byl pochopitelně pouze formální a děti dál vyrůstaly odděleně. V deseti letech pak Karel dostal svoje první hrabství. Jen tak na zkoušku. Aby si osvojil principy vlády a naučil se být zodpovědný za svá rozhodnutí.

První vzbouření

I když byl budoucí otec vlasti velmi vzdělaný a zbožný, ani jemu se puberta nevyhnula. Byl tvrdohlavý a chtěl o všem rozhodovat sám. Dokonce utekl z domu! Zanechal pouze vzkaz, že jde na pomoc aragonskému králi v boji proti Maurům. Jindy se pokusil za pomoci provazového žebříku unést svou manželku Blanku.

Dlouho mu vše procházelo, ale když zemřel strýc Karel, přišel kromě důvěrného příbuzného taky o post neohroženého princátka. Na pařížském dvoře byl sice stále vítán, ale rozhodně už se mu nedostávalo takové péče a pozornosti. Nedalo se nic dělat, přijel otec a synka odvezl do Itálie. Pokud se tam měl princ zklidnit, stalo se právě naopak. 

Italské hříchy i věštecký sen

Itálie, prohřátá zem, lahodné víno, krásné Italky. S kterým mladým chlapcem by tato kombinace nezamávala? Ani Karel nebyl výjimkou. Na jedné z hostin byl své manželce poprvé nevěrný. Svedla ho jistá dvorní dáma. Historikové se dodnes neshodli, co se mezi nimi vlastně všechno událo. A pravděpodobně už se to ani nikdy nedozvíme.

Karla ale poté trápily veliké výčitky svědomí. Provinil se proti desateru a pro zbožného jinocha to byl smrtelný hřích. Několik dní strávil v modlitbách, prý začal dokonce blouznit. V jednom snu viděl, jak k jeho vzdálenému příbuznému přiletí anděl s ohnivým mečem a usekl mu přirození! Jako to trest za smilstvo, kterého se dopouštěl. Vyděšený Karel vše pověděl otci. Ten se jen zasmál a nad snem mávl rukou. Jaké ale bylo překvapení, když k nim zanedlouho doputovala důležitá zpráva, že onen příbuzný skutečně zemřel! Padl v boji. Zabil ho šíp ze samostřílu. Kam se zabodnul? Do intimních partií. Jediného místa, které nekryje brnění. Karel tím byl rozhodnut s prostopášným životem nadobro skoncovat. A snažil se k tomu přimět i svého otce – nicméně nepříliš úspěšně. 

Zpátky do Čech

Krátce po 18. narozeninách nastaly další velké změny. Otec poslal Karla starat se o Čechy. Mladý Karel s titulem markraběte moravského sice věděl, že země není v nejlepším stavu, ale když celá družina dorazila do Prahy, s překvapením zjistil, že nemá ani kde složit hlavu, protože většina hradů byla v zástavě a pražský hrad byl neobyvatelný! Budoucí panovník proto bydlel v měšťanských obydlích. A právě v této době se dříve divoký mladík mění v budoucího krále.

Musel se znovu naučit česky, protože do té doby ovládal pouze němčinu, francouzštinu a latinu. Společnost byla více konzervativní než jemu známá francouzská, a i když se svou manželkou patřil mezi velmi pobožné, přece jen si z cest přivezli i jiné manýry a museli si zvykat. Brzy se však s novým prostředím sžili a když opravili i pražský hrad, stali se milovaným královským párem. 

Zakázané ovoce

A anděl strážný stál při Karlovi i nadále. Jen si to představte. Žijete ve středověku. V době rytířských turnajů, kdy každý malý chlapec touží po brnění. Ale Karel byl panovníkem – a jelikož byly turnaje velmi nebezpečnou záležitostí, bylo krajně nežádoucí, aby se jich účastnil a riskoval nějaké zranění. Přesto se tak rozhodl– inkognito – a stalo se to, co se stát muselo, když se smůla lepí na paty. Jeho protivník jej udeřil dřevcem přímo do přilby, což znamenalo zhmoždění páteře, vylomení čelisti z kloubů a okamžitý silný otok jazyka. Většina lidí po takovém zranění brzy zemřela, ne však on! 

Karel měl nesmírné štěstí na doktory. Ti dobře věděli, že musí narovnat páteř, aby se pacient neudusil – Karla to sice stálo hodně vlasů, za které se tahalo, ale přežil. Přeražená čelist a zlomená brada byla oproti tomu lehká záležitost. I díky své dobré fyzické kondici nakonec vyvázl z této patálie jen s jizvami, hrbem po zranění páteře a nepoškozenou reputací. 

Byl dokonalý?

Vděčíme mu za velký rozmach českých zemí, Karlštejn, nejslavnější most, první univerzitu. Zasloužil se i o to, aby se v Praze pěstovalo víno a zajistil tak práci lidem na okraji, kteří jsou ve vinohradech sezónně zaměstnáváni. Nechal vystavět pražské Nové město. Vděčíme mu za většinu svatých ostatků, které jsou umístěny nejen na hradě Karlštejn, ale taky v katedrále sv. Víta. A co nějaký ten vroubek? I ten se najde.

TIP: Všechny ženy Karla IV. Politické intriky i skutečné lásky otce vlasti

Někteří historikové upozorňují na jeho politiku uplácení. Jiné více pohoršuje jeho lhostejnost vůči četným židovským pogromům, motivovaným většinou finančně – tehdejší bohatí židé půjčovali jak šlechticům a měšťanům, tak králi. I to byla krutá politika středověku. A ženy? Byl svým další manželkám nevěrný? S jistotou se to říct nedá. Několik let před jeho smrtí se k němu ale přihlásila žena s mladým chlapcem. Král Karel bez mrknutí oka svoje otcovství přiznal a synovi dokonce domluvil výhodný sňatek. V tu dobu velice neobvyklé!