Eliška Rejčka: Mocná královna vdova

Zatímco v manželství se dvojnásobné české královně příliš nedařilo, o to intenzivnější byl vztah s mužem, kterého si sama vybrala. Ambiciózní šlechtic a bohatá královna vdova se ale stali trnem v oku domácí šlechtě.

Manželka králů

O prvního muže, krále Václava II., za něhož se dcera polského velkoknížete provdala ještě v dětském věku, přišla již v 17 letech. O rok později kývla na nabídku k sňatku s Rudolfem Habsburským, jehož čeští stavové přijali za krále po smrti posledního Přemyslovce Václava III. Tím se stala Eliška znovu českou královnou, ovšem ne na dlouho. Rudolf zemřel již příštího roku a z devatenáctileté Rejčky byla již podruhé vdova. Měla jediné dítě, dceru, takže regentství se jí netýkalo. Zato se mohla těšit z dvojnásobného vdovského věna, jež jí dovolovalo ještě větší míru nezávislosti než jiným královnám. Další partii si už Eliška našla sama, stal se jí o 21 let starší šlechtic Jindřich z Lipé.

Od vášnivé lásky ke zbožnosti

Domácí nobilitě vadily zejména právně-politické důsledky takového vztahu: byl zde strach ze šlechtického povýšence sápajícího se tam, kam nepatří. Velmoži pomýšlející příliš vysoko ohrožovali řád středověké společnosti. Už tak zámožná Rejčka se díky mileneckému vztahu s mocným Jindřichem stala nejbohatší ženou země a její příjmy mnohonásobně převyšovaly majetkové poměry tehdejší královny Elišky Přemyslovny. Po milencově smrti roku 1329 však život radikálně změnila a stala se modelem zbožné vdovy, kterou tak propagovali doboví mravokárci. Vydávala se na poutě, shromažďovala svaté ostatky a hmotně podporovala brněnský klášter cisterciaček, jenž založila a do jehož zdí se v posledních letech uchýlila. V jeho kostele je i pochována.