Dynastie Kadyrovových: Čečensko se chystá na třetího diktátora
Čečenský vůdce Ramzan Kadyrov se údajně potýká se zdravotními problémy – na obzoru se tak rýsuje jeho možný nástupce, teprve sedmnáctiletý syn Adam Kadyrov.
Zatímco 59letý syrský řezník Bašár Asad a o generaci mladší Kim Čong-un představují „zkušené harcovníky“, kteří už v lecčems předčili své diktátorské otce, Adam Kadyrov představuje „vycházející hvězdu“. Tento sedmnáctiletý mladík už ovšem stačil posbírat deset ocenění a medailí, včetně Hrdiny čečenské republiky. Nejde samozřejmě o výsledek jeho geniálního ducha, nýbrž faktu, že je nejstarším synem prezidenta Ramzana Kadyrova. A pokud skutečně nastoupí na místo svého otce, který se údajně potýká se zdravotními problémy, půjde už o třetího diktátora stejného jména v čele Čečenska – nestabilní republiky, tvořící součást Ruské federace.
Neklid na Kavkaze
Zakladatelem „dynastie“ se stal Achmat Kadyrov, který v první čečenské válce bojoval proti Rusům a pomohl uhájit nezávislost republiky. Jakožto polní velitel a později vrchní muftí neboli šéf muslimských kleriků měl velkou podporu – a také jasnou představu o typu islámu, jenž se má v zemi vyznávat. Druhou čečenskou válku však vyvolali radikální přívrženci wahhábismu, který Kadyrov odmítal. Ačkoliv se zpočátku k bojům přidal, už po několika měsících převlékl kabát a vstoupil do služeb Rusů. Byl velmi užitečný, válka skončila porážkou Čečenska a Vladimir Putin Achmatovi v roce 2000 nabídl tamní prezidentské křeslo.
Feudální léno
V následujícím období Kadyrov zemi brutálně „vyčistil“ nejen od radikálních elementů, ale také od stoupenců čečenské nezávislosti. Řadu bývalých bojovníků však s povděkem přijal do svých nových policejních sil. Odměnou za pacifikaci vzpurné „provincie“ dostal přístup k ruským penězům a volnou ruku, aby vládl dle libosti. Čečensko se prakticky proměnilo ve feudální léno jediné rodiny. Zničené hlavní město Grozný se nicméně dočkalo obnovy a podmínky běžných lidí se zlepšily.
Roku 2007 však Achmata zabila bomba nastražená islamistickou buňkou. Otěže po něm převzal jeho mladší syn Ramzan a obratem dokázal, že se od otce naučil vše potřebné: Teror, únosy a vraždy protivníků se staly běžným koloritem. Ramzan Kadyrov dnes „drží pod krkem“ nejvzpurnější provincii celé federace, jejíž opětovná ztráta by pro ruskou prestiž znamenala obrovskou ránu. Čečenské jednotky na mnoha místech ukrajinské fronty ze zadní linie zajišťují, aby odvedenci nezběhli z boje. A elitní čečenská jednotka je ubytovaná jen pár set metrů od Kremlu, kde slouží jako pojistka pro případ puče. Silná pozice umožňuje Kadyrovovi dokonce vyhrožovat smrtí některým členům Dumy, aniž by musel čelit následkům.
Adam Kadyrov zmíněné impérium jednoho dne zdědí. Prozatím se několikrát propagačně ukázal poblíž fronty, demonstruje, že dokáže střílet, a veřejně zbil muže, kterého zatkli za spálení koránu. Jestli to bude stačit na udržení autority mezi tvrdými bojovníky, ukáže teprve čas.
