Dvanáctá proti Tirpitzovi: Britské zvláštní ponorkové operace v Norsku (3)

Po setmění se zase vynořily, a to už pluly středem Altafjordu. Za úsvitu šly opět pod hladinu, a protože se blížil cíl v pobočném Kaafjordu, vysunuly každou půlhodinu periskop a opravovaly kurs. Posádky si před útokem odpočinuly v jedné zátočině u ostrova Tommelholm a krátce po půlnoci 22. září se vydaly zničit nedaleko zakotvený Tirpitz.

Nedobytná pevnost

Orientaci ve tmě usnadňoval srpek měsíce a bílé svahy okolních břehů, takže čluny vjezd do Kaafjordu bez problémů našly. Tam ovšem také začínala vážně míněná německá obranná opatření v podobě protiponorkových sítí občas osvětlených reflektory. V tomto okamžiku se ukázalo, že se tvrdý a dlouhý výcvik vyplatil, protože všichni tři potápěči do ocelových lan bez jakýchkoli potíží vystříhali dostatečně široké otvory. Cíl vzdálený asi tři kilometry tak chránila už jen poslední protitorpédová síť.

Ta se ale prostříhat nedala, protože se rozednilo, a navíc kolem proplouval německý strážní člun. Britové však i tentokrát osvědčili svůj důvtip a využili toho, že síť táhnoucí se od hladiny ke dnu netvořila jednolitý celek, ale dva navzájem se překrývající díly. Miniponorky se prostě ponořily, narazily do spodní sítě a stoupaly podél ní vzhůru, než „potkaly“ horní síť. Díky svému vejčitému tvaru se skřípěním zdolaly asi dva metry, v nichž se sítě překrývaly, a cesta byla volná. 

David proti Goliášovi

Jako první se podařil průnik minoponorce X-6 poručíka Donalda Camerona. Přitom ani jí se nevyhnuly technické potíže. Celou německou obranou se plížila s ručně ovládaným periskopem (ovládací elektromotor shořel) a kolem sedmé ráno se nechtěně vynořila ve stínu Tirpitze. Na obrněnci vypukl poplach, a protože člun byl tak blízko, že němečtí námořníci nedokázali dostatečně sklopit děla, ocitla se X-6 v palbě ručních zbraní a dešti ručních granátů. Nebylo zbytí – miniponorka uvolnila nálože a Cameron nařídil potopit své plavidlo. Posádku z ledové vody vylovil motorový člun a převezl ji na palubu Tirpitze, kde Britové čekali na výbuch.

X-7 se vedlo o něco lépe, protože náklad odhodila nepozorovaně. Při zpáteční cestě ji však exploze dvou náloží – není známo, zda se jednalo o náklad X-6 nebo její vlastní – zastihla při překonávání protitorpédových sítí a otřes malý člun těžce poškodil. X-7 se vynořila a sebevražedný úkol vylézt do palby s bílým svetrem v ruce na sebe vzal velitel poručík Godfrey Place. Němci kupodivu přestali střílet a nechali jej skočit do vody. Pak se ale X-7 zahoupala, potopila se a z hlubin až po několika minutách vyplaval jen jeden ze zbývajících tří trosečníků – potápěč Aitken.

Mise splněna

O osudu X-5 není známo nic bližšího, snad jen to, že do boje vůbec nezasáhla. Patrně ji potopila německá dělostřelba bušící do vln kolem napadené bitevní lodi. Tuto teorii potvrzuje nález boční nálože z roku 2004 nedaleko bývalého kotviště Tirpitze, která nemohla pocházet z jiného člunu než právě z X-5. Po nastalých explozích se na palubě Tirpitzu zjišťovaly škody a nebyly zrovna malé.

Výbuch loď nadzvedl a vyřadil sedm z osmi generátorů elektrického proudu. Dělová věž Dora vyletěla z ložiště, palubní hydroplány se otřesem prakticky rozpadly, kormidlo bylo zdeformováno a také dvě ze tří lodních vrtulí už nemohly sloužit svému účelu. Aby toho nebylo málo, podpalubí zaplavilo 1 400 tun vody.

Opravy trvaly do dubna 1944 a je skoro zázrak, že je technici z dílenské lodi Neumark zvládli tak rychle. Navzdory jejich úsilí však Tirpitz už nikdy nemohl být stejný jako dřív. Mohly za to deformace základní konstrukce příček a žeber, které se opravit prostě nedaly. Proto již Tirpitz nikdy nevyplul do bojové akce a později se stal terčem řady britských náletů, z nichž poslední z 12. listopadu 1944 loď definitivně potopil. 

Z pláží Normandie do Singapuru 

Vzhledem k tomu, že 12. ponorková flotila představovala skutečně miniaturní bojové uskupení, znamenala pro ni operace Source faktickou decimaci. Do Skotska se nevrátila ani jedna miniponorka, devět námořníků zahynulo a šest skončilo v zajetí. Stav ovšem brzy doplnili další dobrovolníci a čluny. V dubnu 1944 zaútočila X-24 na plovoucí dok v norském přístavu Bergen. I když úspěšně unikla, shodila nálože „jen“ pod nákladní loď Bärenfels, kterou exploze sice roztrhala na kusy, ale škody na doku nestály za řeč. O půl roku později si X-24 s jinou posádkou misi zopakovala a tentokrát uspěla a svůj primární cíl zničila.

Miniponorky 12. flotily nechyběly ani při invazi do Normandie. X-20 nejprve v lednu 1944 tři dny zkoumala dno u pozdější vyloďovací pláže Omaha. Při samotném vylodění 6. června stejný člun spolu s X-23 operoval u pobřeží jako lodivod. Tím výčet válečných operací 12. flotily končí. V listopadu 1944 byla přejmenována na 14. flotilu, obdržela vylepšené miniponorky typu XE a odplula bojovat proti Japonsku.

V srpnu 1945 XE-1 a XE-3 nepozorovaně pronikly do singapurského přístavu a těžce poškodily křižník Takao. Válečný účet britských miniponorek uzavřely dvě operace zaměřené na přeřezání podmořských telefonních kabelů mezi Singapurem, Saigonem, Hongkongem a Tokiem. Japonci tak pro komunikaci museli používat radiodepeše, jejichž kódy Spojenci v té době znali. Krátce poté šla většina malých člunů do šrotu, jen několik exemplářů typu XE si námořnictvo podrželo až do začátku 50. let.