Dudák a tučňák: Jak Skotové dobyli Antarktidu
Historicky první samostatná „Skotská národní antarktická expedice“ patřila k velkým objevným výpravám přelomu 19. a 20. století. I přes významné úspěchy však zůstala ve stínu jiných. Co tedy Skotové v Antarktidě dokázali?
„Jsem dr. William Speirs Bruce a žádám druhou loď, abych vedl samostatný výzkum ve Weddellově moři u břehů Antarktidy,“ s takovým požadavkem se obrátil doktor Bruce na Královskou geografickou společnost. Chtěl se připojit k expedici Discovery Roberta Falcona Scotta, jenž měl zkoumat oblast Rossova moře a cestu platit z čistě skotských zdrojů. Bohužel, jeho návrh byl vnímán jako bezostyšný konkurenční projekt a byl odmítnut. Tak se zrodila myšlenka na samostatnou expedici. Nyní již šlo o soukromý podnik, financovaný zámožnou skotskou rodinou Coatsových, bez jakéhokoliv přispění britské vlády.
Na moři i na souši
V listopadu 1901 zakoupil Bruce norskou velrybářskou loď, kterou nechal přebudovat na expediční výzkumné plavidlo se dvěma laboratořemi, temnou komorou a s rozsáhlým vědeckým vybavením. Posádku tvořili výhradně Skotové, celkem pětadvacet zkušených námořníků a šest vědců. V listopadu 1902 loď s příslovečným názvem Scotia odrazila od břehu.
Cíle expedice byly ambiciózní; zřídit polární stanici co nejblíže k jižnímu pólu, zkoumat Jižní ledový oceán a provádět pozorování a výzkum v oblasti zoologie, botaniky, meteorologie, geologie či topografie. V polovině února 1903 se již výprava nacházela hluboko ve Weddellově moři, kde však uvízla v ledu.
Po zevrubném pátrání její vůdce rozhodl, že nejlepší základnou bude Laurie Island v souostroví Jižních Orknejí. Zde byl k dispozici nejen dostatek materiálu pro výzkum, ale především příhodná poloha ke zbudování kamenné polární základny nazvané Omond House, kde byla zřízena meteorologická stanice. S odcházející zimou aktivity týmu vzrůstaly, výzkumníci pořádali častější výpravy se psím spřežením i na sousední ostrovy, avšak mrazivé sevření trvalo. Teprve v listopadu se led uvolnil a Scotia mohla odplout do Buenos Aires, kde byla opravena a doplnila zásoby a vybavení.
Nečekaný úspěch
V únoru 1904 se vydala na druhou výpravu, kde systematicky měřila hloubku moře, odebírala vzorky ze dna a získávala zoologický materiál. Expedici se také podařilo určit východní hranici Weddellova moře, které se tak ukázalo být menší, než se dosud soudilo. Poté se loď obrátila do Kapského města a 21. července 1904 ji slavně vítali ve Skotsku.
TIP: Tajemství lodi HMS Terror: Tragédie Franklinovy polární expedice
Výprava zaznamenala pozoruhodné úspěchy. Popsala přes 1 100 živočišných druhů, z toho 212 dosud neznámých. Dále zaplnila bílá místa na mapě Weddellova moře a založila první stálou polární stanici. Přesto od Královské geografické společnosti v Londýně nedošla uznání a její význam byl snižován. Důvodem mohl být i fakt, že dr. Bruce byl hlasitým skotským nacionalistou. Ten pak roky bojoval za ocenění přínosu expedice, ale marně. Nakonec byl zastíněn expedicemi Scotta a Shackeltona, kterým se přitom mohl směle rovnat.
