Drží a nepustí: Ústřičné lepidlo možná pomůže lidem

Chemik Jonathan Wilker z Purdue University v americké Indianě a tým dalších odborníků prokázal, že materiál, kterým se k sobě navzájem lepí ústřice Crassostrea virginica, je zcela odlišný od pojivých materiálů vytvářených jinými mořskými živočichy.

Chemické složení pojiva ústřic vědce překvapilo: „Obsahuje o mnoho více proteinů než samotná lastura. Objevili jsme v něm také železo a některé bílkoviny, které mohou napomáhat při opravách narušených míst,“ říká Wilker. Hlavní složkou adhesiva je uhličitan vápenatý, bílkovin má o mnoho méně než jiná biopojiva. Jde tedy o tvrdší, anorganický materiál než je tomu například u svijonožců a škeblí.

Vědci doufají, že se jim podaří odhalit vztahy mezi organickými a anorganickými složkami pojiva, aby mohli vytvořit syntetické materiály či speciální nepřilnavé povrchy. „Když pochopíme, jakým způsobem se mořští živočichové lepí k povrchům, můžeme vyrobit netoxickou povrchovou vrstvu, na kterou nic nepřilne,“ vysvětluje Linda Chrisey z Kanceláře námořního výzkumu.

TIP: Boj proti nebezpečným ropuchám aneb Jedovatý jídelníček zachraňuje kunovce

Toho by se dalo využít zejména při výrobě lodí, jejichž trup by zůstal po opatření takovou vrstvou čistý, takže by se snížil odpor a tím i spotřeba paliva a emise uhlíku. Přesná analýza ústřičného pojiva by také měla pomoci k vytvoření nových biomedikálních materiálů, zejména chirurgických lepidel.

Vědci s výzkumem spěchají, protože populace ústřic se rok od roku zmenšují v důsledku nadměrného lovu a znečištění moří. Na některých místech byl za poslední dvě staletí zaznamenán až 98% úbytek ústřic, které přitom hrají klíčovou roli při filtrování vody, zabraňování erozí a ničivým důsledkům bouří a poskytují prostředí pro růst jiných důležitých organismů. Wilkerůf výzkum je proto zaměřen také na ochranu těchto živočichů a nové reintrodukční projekty.