Drama v českém knížectví: Co se dělo po smrti knížete Václava?

Kníže byl odstraněn, ale k dokonání převratu ještě zbývalo mnohé vykonat. Kristiánova legenda barvitě líčí bezprostřední vývoj událostí: „Ale též vrahové svatého mučedníka ani po smrti nechtějíce šetřiti toho, jehož k smrti pronásledovali, divoce se ženou na hrad pražský a všecky přátele jeho, kteří jsouce dobří k dobrému, jak věříme, přilnuli, rozličnou a ukrutnou smrtí zahubili a dítky jejich za živa v hloubi řeky Vltavy utopili (…) jejich počtu ani jmen pro množství jejich neznáme.“

Ano, Václav nepředstavoval zdaleka jedinou oběť převratu. Boleslavova pádná ruka logicky dopadla i na Václavovi věrné a všechny, kteří tvořili překážku při nelegitimním převzetí moci.

Závod s časem

Boleslavovi šlo o čas. Měl-li být převrat úspěšný, musel využít okamžiku překvapení a co nejrychleji ovládnout přemyslovské centrum, tedy pražské hradiště. S tím šla tehdy ruku v ruce fyzická likvidace. Praha však zřejmě nebyla prvním místem masakru. Boleslavova družina se nejprve musela ihned zbavit těch družiníků, kteří s Václavem přijeli do Boleslavi. S krytými zády se pak kvapem vydali ku Praze.

Jakmile pak Boleslav opanoval Prahu, přišly na řadu další opěrné body Václavovy strany. Jedním z těchto míst bylo velmi pravděpodobně i staré přemyslovské sídlo na Budči, k němuž měl Václav úzký vztah. Pravděpodobně teprve poté, co se zbavil všech svých odpůrců, kteří by mohli proti němu povstat, usedl Boleslav na knížecí stolec. 

Země ve válce

Když Boleslav se svojí družinou odstranil z cesty všechny překážky, mohl se stát konečně vládcem Čechů. Nyní si již nikdo nedovolil proti němu pozvednout hlas, natož pak meč. Navíc byl jediným myslitelným adeptem knížecího stolce. Poté, co uspořádal záležitosti v srdci knížectví, rozhodl se podřídit své autoritě i vzdálenější vazaly zabitého knížete.

Od saského kronikáře Widukinda se k roku 936 dozvídáme, že český kníže Boleslav napadl jakéhosi sousedního vládce, který byl vazalem východofranckého krále. Tímto aktem se rozhořela čtrnáctiletá válka mezi Boleslavovými Čechami a Východofranckou říší Oty I., syna Jindřicha I. Ptáčníka.

Ve sporu s králem

V pražském knížectví došlo ke změně, a tak se napadený subregulus obrátil s žádostí o ochranu a s tím spojeným slibem věrnosti k saskému dvoru. Nový král Ota I. měl ale svých starostí dost, na intervenci po vzoru otce nebyl prostor. Proto vyslal alespoň dva vojenské sbory, které měly učinit průzkum bojem. Pro královské to nedopadlo dobře.

TIP: Cesta k velikosti: Boleslav I. vytvořil z českého státu středoevropskou velmoc

Boleslav hned v počátcích své vlády disponoval natolik silným vojskem a bojovými zkušenostmi, že nepřítele porazil. Je zřejmé, že pokud měl Boleslav dobrou armádu, musela to být armáda Václavova, která však Boleslava jako velitele dobře znala. Skutečnost, že se nový kníže rozhodl neodvádět do Saska tribut, znamenala, že mu zbývalo víc peněz na zbrojení a mohl české vojsko posílit o nové bojovníky.