Douglas MacArthur v Koreji: Generálova nebezpečná hra vabank (1)

Když Severní Korea napadla svého jižního souseda, OSN zmocnila mezinárodní síly pod taktovkou OSN k intervenci ve prospěch Soulu. Výběrem velitele byla pověřena americká vláda a Sbor náčelníků štábů jednomyslně doporučil Douglase MacArthura. Generál, který za druhé světové války proslul znovudobytím Filipín, bezmezným sebevědomím i nechutí podřizovat se autoritám, se okamžitě pustil do práce. Ve snaze zastavit všeobecný ústup jihokorejských divizí rozhodl o nasazení amerických vojsk. Prvním pěšákům „strýčka Sama“ nezbylo než nahradit ztráty ve spojeneckých oddílech, zdržovat nepřítele a disciplinovaně se stahovat k perimetru kolem přístavu Pusan. Krizi se MacArthurovi podařilo zažehnat koncem srpna, přičemž lví podíl na úspěchu měla 8. armáda generálmajora Waltona Walkera.

Úspěšné vylodění 

Předseda Sboru náčelníků štábů generál Omar Bradley v roce 1949 prohlásil, že kombinované obojživelné operace většího rozsahu už nemají v moderní válce místo. MacArthur přesto začal v červenci 1950 plánovat právě takovou akci. Inspiroval se postupem britského generála Jamese Wolfeho z bitvy na Abrahamových pláních, kde se královští vojáci v roce 1759 vylodili z velrybářských člunů a na hlavu porazili francouzskou pěchotu. 

Přes obavy z krveprolití nechal MacArthur své muže v polovině září 1950 vyskákat z lodí daleko za nepřátelskými liniemi u Inčchonu. Mariňáci vyrvali z rukou protivníka Soul a přinutili jej ve zmatku ustoupit zpátky na sever, takže americká veřejnost zase jednou oslavovala MacArthura jako hrdinu. Pověst neohroženého válečníka potvrdil návštěvou bitevního pole, při níž prozkoumal šest tanků T-34 vyřazených námořními pěšáky. Kolem pršely kulky odstřelovačů, které generál ignoroval se slovy, že komunističtí snajpři jsou zjevně špatně vycvičeni. 

Pod vlivem úspěchů nařídil prezident Harry Truman koaličním silám překročit 38. rovnoběžku a vstoupit na severokorejské území. MacArthur se pustil do přípravy dalšího obojživelného úderu směřujícího k přístavu Wonsan, ovšem jihokorejští vojáci jej obsadili dříve, než stihla 1. divize námořní pěchoty z moře zasáhnout. V říjnu se generál setkal s Trumanem při konferenci na atolu Wake, kde ze státníkových rukou přijal svou pátou medaili Za vynikající službu. Při rozhovoru padla též otázka na čínskou hrozbu, kterou MacArthur odmítl jako neopodstatněnou. Prohlásil, že do Vánoc hodlá stáhnout 8. armádu do Japonska a během ledna uvolnit všechny zapojené divize pro službu v Evropě. Naopak vyjádřil znepokojení nad tím, že by se do konfliktu mohl zapojit SSSR.

Nebojácný velitel 

Své pohrdání smrtí MacArthur znovu potvrdil 20. října 1950, kdy odletěl do oblasti severně od Pchjongjangu, aby dohlížel na průběh vzdušně výsadkové operace. Jeho neozbrojený Lockheed C-121A Constellation by představoval pro stíhačky z nedaleké základny Sinuidžu snadnou kořist, přesto generál trval na osobním dohledu nad první akcí parašutistů v této válce. Za odvahu byl dekorován Záslužným leteckým křížem. 

O měsíc později se američtí vojáci v bitvě u severokorejského Unsanu setkali s pěšáky v čínských uniformách, nicméně zpravodajské služby tuto informaci bagatelizovaly – s tím, že se komunistická velmoc k rozsáhlejší intervenci neodhodlá. MacArthur si oproti svým dřívějším výrokům už nebyl zdaleka tak jistý, takže raději podnikl několik přeletů frontové linie v letounu Douglas C-54 Skymaster. Nespatřil žádné známky koncentrace čínských jednotek, a proto zatím upustil od povolání záloh. 

Pošramocená pověst

Netušil, že Číňané jsou už na cestě, pohybují se výhradně v noci a přes den své pozice pečlivě maskují. Hned druhý den, 25. listopadu, udeřily komunistické divize na 8. armádu a záhy donutily síly OSN k ústupu. MacArthur nechal připravit pro své muže devět linií, na které se postupně měli stáhnout. Situaci nečekaně zkomplikovala událost z 23. prosince, kdy Walker zahynul při autonehodě svého džípu. MacArthur měl pro takové případy naštěstí připraveného náhradníka v osobě generálmajora Matthewa Ridgwaye, který převzal velení. Nový šéf polních vojsk si poznamenal: „MacArthurova prestiž, která po Inčchonu zářila jako svíce, byla nyní těžce pošramocena. Jeho pověst utrpěla kvůli nepředvídaným výsledkům listopadové ofenzivy nepřítele.“

TIP: Jaderné krize v historii: Kdy byl svět blízko nukleární válce?

Na jaře 1951 vypracoval Sbor náčelníků štábů rozkazy, jež opravňovaly MacArthura k použití jaderných zbraní v Mandžusku a na poloostrově Šan-tung, pokud by Číňané z tamních základen zahájili nálety na koaliční jednotky. Nicméně předseda Komise pro atomovou energii Gordon Dean se obával svěření pum pod MacArthurovu rozhodovací pravomoc – tvrdil, že nemá dostatečné technické znalosti a ponětí o jejich reálném účinku. Proto se pohlaváři raději dohodli, že výzbroj bude podléhat velení strategického letectva.

Dokončení: Douglas MacArthur v Koreji: Generálova nebezpečná hra vabank (2)