Davisův bezzákluzový kanon: Lovec ocelových velryb a obřích vzducholodí
Největší hrozbu pro dohodové námořní konvoje představovaly německé ponorky. Británie a její spojenci se s nimi snažili bojovat všemi dostupnými prostředky a řada přišla také na první skutečně bezzákluzovou zbraň v historii
V roce 1911 představil příslušník US Navy fregatní kapitán Cleland Davis svůj bezzákluzový kanon, jenž je dnes znám pod jeho jménem. Původním cílem konstruktéra bylo eliminovat zpětný ráz zbraně větší ráže namontované na letadlu, což se mu nakonec skutečně podařilo.
První bezzákluzová zbraň
Takzvaná Davis gun pracovala na principu dlouhé, z obou stran otevřené hlavně. Náboj ráže 7,62 cm se nabíjel doprostřed zařízení, přičemž ve směru na cíl vylétl projektil vážící 4,1 kg, zatímco energie uvolněná výstřelem „vyplivla“ z opačného konce speciální nábojnici společně se špuntem tvořeným olověnou kuličkou a mazadlem (tuk, vazelína).
Tímto způsobem se vynálezci podařilo minimalizovat zpětný ráz a jeho výtvor je dnes hodnocen jako první bezzákluzová zbraň. Kanon se skutečně během Velké války objevil ve výzbroji britských a amerických letounů (zpravidla hydroplánů) a byl určen k boji proti německým ponorkám.
Výzbroj létajících člunů
Zbraň bývala zpravidla lafetovaná na stanovišti předního střelce. S kanonem spřažený lehký kulomet Lewis sloužil pro zaměřování celého systému. Američan zprvu testoval svůj vynález na létajícím člunu Curtiss HS-2L, či dokonce britském bombardéru Handley Page O/100, v průběhu války se však objevil na celé řadě typů (na snímku pravděpodobně Curtiss F5L).
TIP: Německá „sekačka na lidi“: Kulomet Maschinengewehr Modell 1908
Bohužel není úplně jasné, s jakými úspěchy Dohoda tento bezzákluzový kanon nasadila a zda skutečně výstřel z této zbraně poškodil, či dokonce zničil nepřátelskou ponorku. Zbraň byla experimentálně využívána i pro boj proti německým vzducholodím. Do dnešního dne se dochovalo jen pár exemplářů, které se nacházejí například v USA či britském Imperial War Museu v Londýně.
