Ďábel u brány pekelné: Rakovinou stíhaný tasmánský čert

V roce 1996 odhalili vědci u australských ďáblů medvědovitých (Sarcophilus harrisii) neobvyklé smrtící onemocnění – nakažlivý nádor, který se do současné doby rozšířil už na dvou třetinách ostrova Tasmánie. Z původní populace asi 150 000 zvířat jich dnes přežívá nejvýše 75 000 a nejpesimističtější odhady tvrdí, že stavy tasmánských čertů, jak se těmto vačnatcům také říká, klesly až na 20 000 jedinců. V květnu roku 2009 byl druh zařazen mezi ohrožené.

Ďábelská nákaza

Jak napovídá latinské jméno Sarcophilus, jsou ďáblové medvědovití „milovníky masa“. Nejčastěji padnou jejich čelistem za oběť vačnatci vombati, ale dokážou ulovit i malého klokana. Hlavní složkou „ďábelského jídelníčku“ jsou však mršiny – proto si dravci dokážou najít potravu i v blízkosti zemědělských usedlostí nebo na okrajích měst. Ďáblové sice žijí samotářsky, ale jejich revíry se překrývají a u jedné mršiny se často najednou sejde až tucet těchto šelem, které se přitom hlasitě „dohadují“. Jejich hašteření bývá slyšet na kilometry daleko a často dochází k šarvátkám. Zvláště agresivní jsou plně dospělí samci.

Právě při těchto příležitostech se mohou ďáblové nakazit infekční rakovinou. Nemocné zvíře má na hlavě nádor a buňky z něj pokousáním zanese do ran zdravého zvířete. Rakovinné buňky v těle nového hostitele rychle rostou. Nádory deformují čelisti a mohou se rozšířit až do očí a zvíře obvykle do půl roku uhyne hladem. Před tím však nemocný ďábel dál šíří smrtící nákazu.

Bezbranná zdravotní policie

Vědci odhalili několik málo jedinců, kteří jsou zjevně k nemoci odolnější. Jestli to bude k přežití tohoto vačnatce stačit, je ale zatím ve hvězdách. Podle některých badatelů se infekční rakovina vyskytovala mezi ďábly i dříve a přichází v cyklech. Zdevastuje vnímavou populaci, ponechá odolné jedince a ustoupí, aby se opět vrátila ve chvíli, kdy odolnost populace poklesne. V současnosti je ale těžké říct, nakolik je optimistický postoj k nemoci opodstatněný. Tasmánští farmáři už začínají nedostatek ďáblů pociťovat. Není, kdo by plnil jejich funkci „zdravotní police“ a v některých oblastech zůstávají ležet mršiny uhynulých domácích zvířat, protože v okolí není dost ďáblů, kteří by je odklidili.

Zoologům přispěchali na pomoc genetici. Ti zjistili, že nádor všech vyšetřených zvířat má společný původ. Pochází od ďábla, který je dávno mrtvý, ale jeho rakovina žije dál a vyvíjí se. Dnes je známo devět různých variant nakažlivého nádoru, z nichž mnohé postupně získávají na agresivitě. Velký problém působí značná genetická „jednobarevnost“ celé populace ďáblů. Nádor do této jednobarevnosti dokonale zapadá a imunitní systém zvířete nedokáže rozlišit rakovinné buňky od vlastních. Tělo se proto nádorovému bujení prakticky nijak nebrání.

Boj o „čistou“ populaci

Mezinárodní tým vedený Elizabeth Murchisonovou z newyorské Cold Spring Harbor Laboratory a Australian National University v Canbeře porovnal dědičnou informaci nádorových buněk s DNA odebranou z buněk zdravých ďáblů medvědovitých. Výsledky ukázaly, že infekční nádor ďáblů vznikl z tzv. Schwannových buněk, které jsou součástí nervové tkáně. Mají na starosti tvorbu bílkovinného obalu kolem výběžků, jimiž si neurony vzájemně předávají nervové vzruchy. To je možná další důvod, proč ďáblové nádor tolerují a jejich organismus s ním nebojuje. K nervovým buňkám a jejich komponentám totiž imunitní systém bývá obvykle velmi shovívavý.

Vědci se pokoušeli vyvinout očkovací látku, která by imunitní obranu ďáblů proti nádoru „vydráždila“. Zatím však všechny jejich snahy vyšly naprázdno. „Teď máme k dispozici genetická data, která nám dovolí s vývojem vakcíny významně pokročit,“ říká člen výzkumného týmu genetik Anthony Papenfuss z melbournského Walter and Eliza Hall Institute of Medical Research.

Výsledky genetických testů by mohly pomoci i s dalším problémem. Ďáblové jsou k rakovině velmi náchylní a infikovaná zvířata je proto třeba izolovat, aby nákazu nešířila dál. Zatím však vědci neměli k dispozici spolehlivý test pro odhalení choroby už v počátečních stádiích. Analýzy prokázaly, že zcela typická je pro infekční nádor bílkovina periaxin. Právě její přítomnost v nádoru chtějí vědci využít k identifikaci zvířat nakažených infekční rakovinou.

TIP: Nový ohrožený druh: Tasmánský čert bojuje s rakovinou

Boj o záchranu ďábla medvědovitého nabírá na obrátkách. Na dvou tasmánských poloostrovech se vědci snaží vytvořit zdravou populaci, která by byla oddělena od zbytku ostrova. Vědci sem chtějí převézt i zvířata, která prokážou zvýšenou odolnost k onemocnění. Až čas ukáže, zda jejich úsilí bude korunováno úspěchem.