Moravské Chřiby: Nejzápadnější výběžek Karpat a kopce plné překvapení

V povědomí velké části české veřejnosti jsou Chřiby zapsány především díky středověkému hradu Buchlov a věhlasnému baroknímu zámku v Buchlovicích, k němuž přiléhá kouzelný zámecký park. Chřiby však nabízejí poutníkům mnoho dalších nádherných míst, i když mnohá jsou žárlivě utajena v odlehlých koutech vrchoviny a stranou turisticky značených cest. Já však měl to štěstí, že mě jeden „chřibský patriot“ tyto utajené poklady štědře odhalil, takže jsem krásu Chřibů mohl důkladně vychutnat.

Pohled z kyklopské rozhledny

Nejvyšším bodem Chřibů je Brdo (586,7 m n. m.). Tento vrchol se před turisty nijak neskrývá a je možné dorazit na něj po značených cestách například z turistického střediska Bunč. Tam se v lesním penzionu můžete na konci výpravy i vydatně posilnit. Cestou na Brdo nelze přehlédnout půvabnou studánku U lvích hlav, která je zdobena dvěma „chlemtajícími lvy“. Šelmy prý koncem 19. století vytesal do kamene syn hajného na Bunči, který byl sochařem.

TIP: Národní park Podyjí aneb Přírodní unikát zachráněný železnou oponou

Na vrcholu Brda najdete unikátní kamennou rozhlednu z tzv. kyklopského zdiva, která byla slavnostně otevřena v říjnu 2004. Z jejího ochozu je při dobré viditelnosti nezapomenutelný výhled daleko do kraje.

Bohatý rostlinný „koktejl“

Chřibskou vrchovinu tvoří dva rovnoběžné hřebeny o celkové ploše 335 kilometrů čtverečních. Ve zdejších listnatých lesích převládají původní dřeviny přirozených porostů: buk lesní, dub zimní, javor mléč, javor klen, lípa srdčitá a olše lepkavá. K nim jsou samozřejmě přimíseny nepůvodní jehličnany, především smrk.

Můžete tady ovšem vidět i rostliny, které sem pronikly z panonské nížiny (a také z jihoukrajinských a jihoruských stepí) – teplomilné druhy, jako například mord nachový, hvězdnice zlatovlásek, plamének přímý a podobně. Jsou zde však i rostliny pocházející ze severního okraje Středomoří nebo z chladnějších (např. jihosibiřských) oblastí.

Falešná sopka v Chřibech

Jakoby přitažlivost čistého přírodního prostoru byla pro kraj málo, přinesly v roce 1903 hradišťské Slovácké listy senzační zprávu: v Chřibech obnovila svou činnost sopka a začíná vypouštět sloupy kouře. Bombastickou novinu hbitě převzaly Národní listy a nakonec tato čilá novinářská kachna dolétla až do krajanských novin v Americe. Co poplach vyvolalo? Dým vystupující z Komínských skal, které se vypínají nad obcí Kostelany. Se sopečnou činností však neměl nic společného…

Komínky jsou někdy nazývány středem Moravy a prý bývaly ohňovou horou, což znamená, že tady zdejší obyvatelé údajně zapalovali ohně signalizující nebezpečí, když do kraje vtrhla nepřátelská vojska. V minulosti byly stromy na vrcholu Komínských skal vymýceny a lokalita patřila k oblíbeným vyhlídkovým místům. Počátkem 20. století sem často zajížděli účastníci honů, které horlivě pořádal Jaroslav Thun, majitel kvasického panství. Několikrát poctil hony svou účastí i rakouský následník trůnu a vášnivý lovec František Ferdinand D´Este. A právě kvůli jeho avizované návštěvě dala správa panství roku 1903 vytesat na vrchol skaliska pohodlné schůdky. Aby byl luxus dokonalý a bezpečnost zaručena, byly schody opatřeny i železným zábradlím. Nosníky zábradlí, které dělníci zasazovali do vyhloubených děr, byly zalévány roztavenou sírou. Ta se jednou vznítila a nad Komínky stoupal sloup bílého dýmu. Úkaz vyděsil obyvatele okolních obcí a článek o sopce byl na světě. Dlužno ještě říci, že než se mylná zpráva vysvětlila, platili chřibští hostinští místní kluky za to, aby na Komínkách pálili mokré bukové listí. Pohled na „sopku“ totiž přitahoval zvědavce z dalekého okolí a tržby v hospůdkách utěšeně rostly.

Senzační nález

Motiv účelové vynalézavosti místních podnikatelů se ve Chřibech ještě jednou velmi zajímavě zopakoval, tentokrát v souvislosti s neznámým místem odpočinku moravského věrozvěsta a biskupa svatého Metoděje. Jak známo, Metoděj zemřel na Moravě roku 885 a je tam i pohřben. Jenže nikdo netuší, kde přesně se jeho hrob nachází. Na konci 19. století po hrobu bezvýsledně pátral stupavský farář Vavřinec Sigmund, který si vzal do hlavy, že Metoděj odpočívá ve zdejších horách někde mezi Stupavou a Osvětimany.

O několik desítek let později si hledání hrobu vzala za své dcera Sigmundovy kuchařky Klementina Maštalířová. Tato lidová jasnovidka v roce 1926 prohlašovala, že mívá pravidelná vidění, v nichž ji sv. Metoděj prosí, aby jeho tělo vyzvedla z hrobu. V roce 1932 se jí v lokalitě Hroby údajně zjevila dívka v růžových šatech, která ukazovala směrem k zemi. Paní Maštalířová spolu s dalšími lidmi začala na daném místě usilovně kopat a skutečně nalezli kamennou desku o rozměrech 60×80×15 cm s nápisem: „Soluň, Vělěh“. Na rubu bylo pak vyryto: „Archibis Metoděei pros za nás – u Boha.“ Palcové titulky o nálezu hrobu zaplňovaly noviny a Klementina Maštalířová byla rázem slavná. V létě roku 1932 přišlo na nové poutní místo 30 000 poutníků. Výkop mezitím pokračoval a jeho hloubka dosáhla již jedenáct metrů.

Podvrh, nebo zázrak?

Kamennou desku údajného věrozvěstova hrobu pečlivě zkoumali archeologové (např. J. Skutil) a jejich podezření vzrůstalo. Konečný verdikt vynesl paleograf O. Ritz, podle nějž se jednoznačně jednalo o primitivní pokus o podvrh. Práce na výkopu byly úředně zastaveny a Klementině Maštalířové byla zakázána účast na bohoslužbě ve Stupavě (zbožná žena musela docházet až do Střílek).

I při pohledu zpět se zdá, že paní Maštalířová podvrh nezinscenovala, prostou ženu patrně využili pánové z Lesního družstva z Osvětiman a především poslanec Měchura. Jejich akce měla přilákat více lidí na velehradskou pouť, která se pravidelně koná 5. července a zvýšit jejich zisky na stáncích s občerstvením. Klementina Maštalířová však přes zamítavá stanoviska expertů svému vidění skálopevně věřila a ještě tři roky před svou smrtí roku 1960 marně žádala Moravské muzeum v Brně o povolení k výkopům.

Připomínkou metodějovské tradice je ovšem dodnes nepřehlédnutelné pískovcové skalisko Kazatelna, které prý Metoděj využíval ke kázáním a po něm i augustiniáni z kláštera na Svatém Klimentu. Ve skalisku jsou vytesány schůdky a do vrcholu byl roku 1972 zasazen dvouramenný kříž.

Prostor pro život

Činná sopka i autentický hrob jednoho z věrozvěstů tedy zůstaly jen v oblasti představ, ale živo je v Chřibech i bez nich, a to především z hlediska výskytu živočišných druhů. V periodických tůních se především na jaře objevují vzácní korýši listonoh jarní, a žábronožka sněžní, v létě pak listonoh letní. Hnízdí tady 150 druhů ptáků, přičemž k nejvzácnějším patří včelojed lesní, čáp černý, krutihlav obecný, vlha pestrá, mandelík hajní nebo dudek chocholatý. Ze savců jmenujme alespoň zvěř jelení, srnčí a černou, žijí tady i člověkem vysazení daňci a mufloni. Šelmy jsou v této oblasti zastoupeny liškou obecnou, jezevcem lesním, kunou lesní i skalní, lasicemi kolčavou i hranostajem.

Kromě toho je v Chřibech bohatě reprezentována i říše hmyzu, obojživelníci nebo plazi. Početnost motýlů sice v nedávné minulosti zažila silný pokles kvůli chemizaci lesnictví a zemědělství, v poslední době se však situace podstatně zlepšuje.

Bludiště a výstavní síně

Větší i menší živočichové mají v kopcích množství skrýší a není vůbec snadné je objevit. Naproti tomu je zde stále k vidění množství bizarních skalních útvarů, z nichž některé jsou vítanými cíli horolezců. Proslulé je například osamělé skalisko Kozel (500 m n. m.), které se vypíná jeden kilometr od zříceniny hradu Cimburka. Impozantní skalní útvar je tvořen odolnými pískovci a slepenci magurského flyše s mnoha převisy, skalnímu dutinami, výklenky a voštinami.

Magickým labyrintem zase ohromí skalní skupina pískovcových skalisek Čertovky (asi 4 km severně od Osvětiman), skládající se ze šesti hlavních útvarů. Nejvyšší z nich (Jehla) má dvacet metrů vysokou severní stěnu. Sotva půl kilometru jižně od Čertovek se skrývá další skutečná skalní lahůdka – Trpasličí město. Pískovcové skalní útvary jsou prošpikovány skalními dutinami, chodbičkami, výklenky a úkryty. Zelená „patina“ mechů a lišejníků dotváří tajemnost místa k dokonalosti…

Zajímavým skalním útvarem jsou i zmíněné Komínské skály (523 m n. m.) – úzký asymetrický hřeben je tvořen pískovci a slepenci soláňských vrstev magurského flyše. Po celé délce hřebenu jsou rozesety větší i menší skalní „skulptury“ nejrůznějších tvarů.

Chřiby však ve svých lesích ukrývají mnoho dalších pískovcových pokladů: bizarní Zikmundovu skálu, Karlovu skálu, Zbojníka, Skály pod Barborkou, Endlicherovu skálu, Kalíšek, Břesteckou skálu a mnoho a mnoho dalších. Bez nadsázky si dovolím tvrdit, že Chřiby vnímavého a zvídavého poutníka překvapí doslova na každém kroku.

Rady do batohu

Nenechte si ujít

Skalní útvary v Chřibech jsou opravdu nádherné a kromě výše jmenovaných bychom neměli zapomenout na Janečkovu skálu, Jeřabčinu (nesprávně Vylízaná skála), Čertovu skálu, Buchlovský kámen, Králův stůl, Osvětimanské skály, Zavěšené skály nebo Zbořené zámky. Obdivovat skalní útvary je pochopitelně nejpříhodnější v období vegetačního klidu, kdy jsou listnaté lesy velmi „přehledné“. Chřiby však mají své podmanivé kouzlo za každé roční doby a za každého počasí.

Významnou floristickou lokalitou je přírodní rezervace Moravanské lúky. Jedná se o soustavu lesních luk a drobných lesních ostrůvků s hojným výskytem chráněných a ohrožených druhů rostlin. Toto místo je – zejména v létě – i významnou entomologickou lokalitou.

Pro milovníky historie: hrad Buchlov, zámek Buchlovice, zřícenina hradu Cimburka, Hradisko sv. Klimenta, Koryčanská kaple, zámek ve Střílkách, Kaple svaté Barbory, archeopark v Modré atd.

Mapy a průvodci

Mapa č. 26 – Chřiby, Bílé Karpaty a Vizovické vrchy (měřítko 1: 50 000), kterou vydává Klub českých turistů. Neocenitelné informace lze získat z turistického průvodce Chřiby, kterou napsali nadšení „chřibští patrioti“ Jaroslav Hrabec, František Mikula a Karel Stratil (vydala tiskárna LVPrint v Uherském Hradišti v roce 1998).

Proč právě Chřiby?

Označení tohoto západního zákoutí Karpat dosud nebylo etymologicky hodnověrně vysvětleno. Písemnou podobu jména území je možno objevit až za vlády Václava IV., kdy byl Albert řečený ze Zdounek, držitel hradu Buchlova, jmenován jako lesník hor Greczne. Od roku 1414 se v různých dokumentech vyskytují jména jako Hříběcí nebo Hříběcí hory, Hřebice nebo Hřebeč. Staroněmecký výraz pro hřebce byl mar, což může objasňovat německý název těchto hor – Marsberg. Od 18. stol můžeme narazit na označení Maršovy hory a dodnes se část buchlovického revíru jmenuje Maršava. Následným překladem do češtiny pak vznikl název pohoří Mars nebo Marsovo pohoří, což bylo později nesprávně vysvětlováno inspirací jménem slovanské bohyně Mary, případně – v lidové slovesnosti – Mořeny.

Kořeny jména Chřiby je nutno hledat už v období osidlování Slovanů. Vzniklo pravděpodobně buď ze staroslověnského chrib (pahorek, kopec, vrch) nebo z praevropského základu grib, hrib (skála, pahorek).