Chleba základ života: Z čeho se dříve vyrábělo nejoblíbenější pečivo?
Zatímco dnes patří chléb k nejobyčejnějším potravinám, v minulosti hrál mnohem výraznější roli a zdaleka nebyl považován za druhořadou potravinu objevující se především na jídelníčku chudých
Podle pověstí byl chleba poprvé upečen ve starověkém Řecku a jako většina největších objevů samozřejmě omylem. Kterýsi bezejmenný otrok prý kvůli své lenosti ponechal rozdělané těsto svému osudu a vzpomněl si na něj teprve po několika dnech. Narychlo do něj tedy přimíchal další mouku a hmota začala kynout.
Pravdou ale je, že chléb vznikl již mnohem dříve v oblasti Úrodného trojúhelníku. Na Blízkém východě lidé jako první pochopili, jak dalekosáhlý význam má pěstování obilí. Do této doby klasy sbírali, později tu a tam odstranili plevel. Někdy před osmi tisíci lety však začali jednotlivé plodiny vědomě pěstovat. Jak došlo k vytvoření chleba, je ovšem záhadou. Traduje se, že snad nějaká nešikovná žena upustila těsto do ohně a vytáhla upečený pokrm, který obyvatelům vesnice chutnal více než prostá obilná drť smíchaná s vodou.
Ať žijí kvasnice
První chleby zdaleka nebyly dokonalé – při jejich výrobě se nepoužívaly kvasnice. Ty se objevily teprve ve starověkém Egyptě. V tomto vzdělaném státě byl chleba natolik oblíbený, že jeho vyobrazení vstoupilo rovněž do egyptského písma, hieroglyfů. Odkud se vzal nápad přidat do těsta kvasnice, se dnes jen stěží dozvíme. Takto připravené pečivo si však získalo mnohem větší oblibu, a přestože se v celých dějinách vedle sebe objevují oba typy chlebů, kvašený v našem prostředí definitivně zvítězil. Nekvašený chléb se dodnes pojídá spíše na východě, asi nejznámějším je chléb pita z Řecka, který se rozšířil po celé východní středomořské oblasti.
Kde neroste obilí
Staří Řekové stejně jako později Římané museli hledat lokality, na nichž by se dobře vedlo obilí, mimo své vlastní území. Řecko často obracelo pozornost do Černomoří, zatímco antický Řím zvolil za svou obilnici právě Egypt. Obliba chleba vytrvale stoupala a vznikající pekárny začaly s těstem dále experimentovat. Do směsi se mimo vzácné soli přidávaly také bylinky různé druhy koření a med, často se mohlo v chlebu objevit i mléko nebo vejce. Tehdejší chléb měl ovšem jinou konzistenci než dnešní výrobky a velmi brzy ztvrdl. Proto se často pojídal namáčený do vody nebo nejčastěji do vína.
Pivo: tekutý chléb
V průběhu středověku se příprava chleba příliš nezměnila. Navozené klasy se mlátily cepem tak dlouho, dokud nevypadala většina zrn. Ta byla skladována v jámách, kde mohla přetrvat i několik let. Zrna se dále mlela v žernovech, v průběhu středověku navíc usnadnilo práci i vybudování vodních a větrných mlýnů. Rozdrcená mouka však zdaleka nebyla tak hladká, jak jsme dnes zvyklí.
Pravděpodobně nejčastěji se chléb ve středověku připravoval z pšenice, těsto se tvarovalo do bochníků a ty se upečené zavěšovaly do prostoru, kde vydržely i dlouhou dobu. Součástí domácností tak byla chlebová pec, která zároveň ohřívala prostor v zimním období a navíc poskytovala zejména dětem teplé místo na spaní. Zajímavostí je, že výroba chleba šla ruku v ruce s rozvojem pivovarnictví. Pivo, jak se říká tekutý chléb, totiž využíval stejného principu jako kvašený chléb.
Pekárny na roztrhání
V novověku se chleba používal rovněž k přípravě některých druhů polévek, které nahrazovaly hlavní jídlo. Nejznámější variantou byl oukrop, který se připravoval z vody, kmínu, česneku a chleba. Podobně vypadala rovněž chlebová polévka. Dodnes nám zbyla tradice opražovat malé chlebové kostky a vkládat je do polévek.
V průběhu 20. století se chléb v jednotlivých domácnostech přestal péct. Ženy začaly chodit do práce a na sáhodlouhou a obtížnou přípravu domácího chleba přestaly mít čas. Pečivo se tedy začalo kupovat v pekárnách a obchodech – výroba získala masový charakter.