Čas bezuzdných radovánek: Jak vypadaly oslavy masopustu v českých zemích
Čím vším se během masopustu bavili naši předkové a kde ve vlastně vzala tradice masopustu?
Masopust se v křesťanském kalendáři kryje s obdobím nazývaným liturgické mezidobí. Tento čas je rozprostřen mezi koncem vánoční doby a Popeleční středou, která znamená začátek čtyřicetidenního půstu a příprav na Velikonoce.
Z předkřesťanských dob
Jako mnoho jiných tradic má i slavení masopustu svoje předkřesťanské dějiny. Veselé reje a hodování byly součástí pohanských rituálů, jež měly přivolat plodnost, úrodu a prosperitu. Křesťanství tyto zvyklosti zcela nepotlačilo, ale podařilo se mu je vhodně podchytit a vtělit do logiky církevního roku: dlouhé době odříkání předchází její protipól, omezený čas, v němž je dovoleno (téměř) všechno.
Ať už jsou to nevázané hostiny, bujaré tancovačky nebo kostýmované veselice, v nichž se boháč převlékne za chudáka a žebrák za krále. Jedním ze specifik masopustu totiž je, že převrací skutečnost naruby.
Veselice a muži v sukních
Slavení masopustu v tomto duchu je u nás doloženo již od 13. století, z doby vlády Přemysla Otakara II. Účastnili se jej lidé z nižších i vysokých vrstev, přičemž zvláště pro ty první bylo masopustní veselí blahodárným časem, kdy za sebou mohli na chvíli nechat všednodenní tvrdou realitu, zapomenout na starosti spojené s obživou a jednoduše se bavit.
Masopust spadal do období klidu od sezónních prací na poli, takže zbýval čas i na kratochvíle. V masopustě se například s oblibou vystrojovaly svatby, při nichž bylo v Čechách zvykem inscenovat komické parodie sňatků se záměnou pohlaví snoubenců. Převlékání mužů za ženy a žen za muže bylo vůbec velmi oblíbené, jelikož máloco dokáže vyvolat veselí tak spolehlivě napříč všemi historickými epochami.