Běžci z východních stepí: Keře, které se pohybují

Areál výskytu katránu tatarského se táhne od jihozápadní Sibiře přes ukrajinské roviny až do Rumunska. Výskyt této zajímavé brukvovité (Brassicaceae) byliny však zasahuje i do Srbska, Maďarska, Slovenska, Rakouska a Česka. Katrán tatarský je zařazen na Červený seznam České republiky mezi silně ohrožené druhy rostlin. Přísně zákonem chráněný je rovněž na Slovensku, v Maďarsku, v Srbsku a v Rumunsku.

Hlavy hnané větrem

Katrán tatarský (Crambe tatarica) je vytrvalá 30–80 centimetrů vysoká bylina s neobyčejně mohutným kořenem. Lodyha je přímá a tlustá, od své báze bohatě rozvětvená. Záplavou sněhobílých květů se katrány vyzývavě chlubí v květnu a červnu. Květy v hustých chocholičnatých latách omamně medově voní a neodolatelně přitahují hmyz – například i nádherné zlatohlávky zlaté (Cetonia aurata). Keře katránů milují slunné pahorky, stráně, okraje polních cest, sadů a vinic. Potřebují suchou hlinitou půdu, bohatou na minerální látky. Bez zajímavosti jistě není, že velice dobře snáší i ničivé stepní požáry.

TIP: Životodárná síla zuřícího ohně aneb Požáry lesa a krajiny

Tyto nápadné rostliny mají pozoruhodný způsob šíření semen. Po odkvětu se celá rostlina odlomí a vítr ji žene mnohdy do značných dálek. V průběhu „kodrcavé cesty“ se semena postupně uvolňují. Pro tento originální způsob „rozsévání“ jsou katrány nazývány stepními běžci. Geniálnímu básníku Janu Skácelovi odlomené keříky zase připomínaly uťaté hlavy tatarských nájezdníků:
„V září, když kořen v zemi uhnije
a podzim píská na psí kost,
po stepi vítr žene katránový keř.
Uťatá hlava letí po větru
A je mi úzko, je mi skoro k pláči…“
(Z básně Jana Skácela: Třmeny)

Adonis pro nemocná srdce

Při pátrání po katránech můžete na přelomu května a června nalézt další kvetoucí skvost panonských stepí – hlaváček jarní (Adonis vernalis), který rovněž pochází z Eurasie, a jehož výskyt se v nejjižnější části Moravy částečně kryje s výskytem katránu tatarského. Společně je můžete vidět například na Pouzdřanské drnové stepi – Kolby a rovněž v Pavlovských vrších. Hlaváček jarní se však vzácně vyskytuje i v Čechách, a to od Českého středohoří až po střední Polabí.

Tato atraktivní květina k sobě přitáhla množství lidových názvů: český elebor, falešný elebor, hořká tráva, zlatouš… Nádherné velké žluté květy, které září v bohatých trsech jako magická souhvězdí, jsou nepřehlédnutelné. Květy se pyšní dvaceti světlými okvětními lístky a pěti kališními lístky a mají až osm centimetrů v průměru. Hlaváček obsahuje silně toxické glykosidy, které jsou součástí mnoha léků na srdeční choroby.

Na skok v Česku

Pokud se vydáte na výpravu za kvetoucími skvosty, určitě nezapomeňte na skvosty létající. Právě v květnu se k nám totiž navracejí ze zimovišť v tropické Africe poslední „opozdilci“ –vlhy pestré (Merops apiaster). Jedni z našich nejvzácnějších ptáků z řádu strostloprstých (Coraciiformes) jsou velicí asi jako drozd. Mají modré bříško, žluté hrdélko a kaštanově hnědá a žlutá záda. Jejich ocasní pera jsou nápadně prodloužená; hlavička je „opatřena“ dlouhým šídlovitým zobáčkem. Vlhy připomínají přímým dynamickým stylem letu vlaštovky, ale je možné pozorovat u nich i let klouzavý. Neobyčejní opeřenci nejsou nápadní jen svým exotickým vzhledem, ale i hlasovým projevem. Ozývají se osmi až dvanáctičlennou řadou táhlých stoupajících výkřiků: „gee gee gee“.

Vlhy začínají hnízdit v květnu, ale častěji až v červnu. Hnízda si budují převážně v opuštěných pískovnách a v kolmých březích, do nichž si pomocí nohou a zobáku hloubí nory dlouhé 75–150 centimetrů. Samička do nich snáší 7–10 vajec, na nichž sedí střídavě oba rodiče po dobu 13–14 dnů. Po 25 dnech vylétají mláďata z hnízda. Potravou vlh pestrých je především blanokřídlý hmyz, ale také mravenci a jejich larvy. Tito nádherní ptáci nás opouštějí záhy – již v srpnu, nejpozději v září.

Kam za katrány a vlhami

Katrány tatarské můžete vidět v těchto místech

Pouzdřany – NPR Pouzdřanská step, Kolby
Hovorany – PR Hovoranské louky
Újezd u Brna
Okolí Čejče
Dolní Dunajovice – NPP Dunajovické kopce (zde se nachází nejrozsáhlejší středoevropská populace katránu tatarského)
PR Špidláky
Katrán byl rovněž zaznamenán v okolí Dukovan a uměle vysazen v Českém středohoří na vrchu Raná.

Žárlivě střežený grál

Přesné hnízdiště vlh pestrých vám nikdo neprozradí, ornitologové toto tajemství žárlivě střeží jako svatý grál a je to tak dobře. Vlhy jsou kriticky ohroženým druhem a jejich celkový počet na území České republiky nepřesahuje několik málo desítek hnízdících ptáků. Rámcově se dá říci, že citadelou výskytu vlh pestrých je u nás jižní Morava. Přesněji např. Přírodní park Výhon (v katastrálním území Blučina, Židlochovice, Nosislav), dále můžeme jejich hnízdiště objevit na Mikulovsku, Hodonínsku a Břeclavsku. Hnízdí i v okrese Kroměříž a výjimečně ve východních a jižních Čechách. Jestliže se vám je podaří objevit, je vždy třeba mít na mysli, že tito ptáci zasluhují naší maximální ohleduplnosti a ochrany.