Beránci, mazance a jidáše: Co symbolizuje tradiční velikonoční pečivo?
Kdy se na svátečním stole poprvé objevil velikonoční beránek?
Veliká noc, Červené svátky, Svátky mazance, jinak též Velikonoce představují nejvýznamnější křesťanský svátek roku. U nás jsou spjaty především s řadou lidových tradic, mezi které patří příprava tradičního pečiva. Dnes už si Velikonoce nedovedeme představit bez nadýchaného beránka, mazance s mandlemi nebo kynutých jidášů s medem.
Křesťanská symbolika
Od středověku církev světí při slavnosti Božího hodu přinesené pokrmy, dnes nejčastěji piškotového beránka, mazanec a vejce. Sám výraz mazanec je doložen už ve středověkých pramenech a s ním i slovo mazanečník pro pekaře, který takový velikonoční koláč pekl. Mazanec si dodnes uchoval význam obřadního velikonočního pečiva, před pečením se v něm vykrajuje znamení kříže. Někde se po okraji zdobil pletencem, řetízkem mandlí symbolizujícím Kristovu trnovou korunu nebo do středu zapíchnutou větvičkou. Na východní Moravě a ve Slezsku se do velikonočních bochníků, nazývaných plecovník, babůvka či svěceník, zapéká uzené maso.
TIP: Hody, hody, doprovody: Jak se slavily Velikonoce v české lidové tradici?
Beránek se vžil na konci 19. století, zprvu zejména v městských domácnostech. Pekl se v litinových nebo keramických formách a nahrazoval starý zvyk pojídat skutečného beránka na Boží hod velikonoční.
Dalším velikonočním pečivem byly jidáše, jež se podle krajových zvyklostí pekly v různých tvarech. Mohly mít tvar placky, která se před pečením zdobila nožem nebo vpichy dřevěným hřebenem, závitnice, preclíku, ale také provázku stáčeného z válečků těsta, jenž připomínal provaz, na němž se údajně oběsil biblický Jidáš.
