Australští skákající mravenci: Bojovníci s mohutným odrazem
Austrálie není jen zemí vačnatců a jedovatých plazů. Žije zde také množství mravenců a bohatost tohoto drobného blanokřídlého hmyzu vás překvapí téměř na každém kroku. Asi nejznámější z nich jsou tzv. buldočí mravenci, zástupci nepříliš početného rodu Myrmecia
Austrálie je domovem mnoha neuvěřitelných tvorů, se kterými se nesetkáte nikde jinde na světě. Rovněž mravenci rodu Myrmecia patří mezi obávané obyvatele tohoto kontinentu a ročně znepříjemní život mnoha lidem především na jihu Austrálie.
Skokani a obři
Většina původních druhů bodavých mravenců patří do rodu Myrmecia, který se vyskytuje pouze na území Tasmánie, jižní a jihovýchodní Austrálie a jen jeden druh (Myrmecia apicalis) obývá Novou Kaledonii. Do současné doby je známo asi 90 druhů mravenců rodu Myrmecia a všichni disponují velmi účinnými žihadly.
Celý rod se rozděluje na dvě skupiny. V jedné z nich jsou menší druhy, kterým se říká Jumper Ants, tedy „skákající mravenci“. Ti dorůstají velikosti jen asi 10 až 15 mm a jsou charakterističtí trhavými pohyby a častými až pět centimetrů dlouhými skoky. Při jejich pozorování se musíte mít neustále na pozoru, aby vás některý nepřekvapil nečekaným skokem na obnaženou část těla. Druhou skupinou jsou tzv. Bull Dog Ants, tedy „buldočí mravenci“. Dorůstající velikosti 15–40 mm a patří tak mezi největší mravence vůbec.
Lovci ze zálohy
Dospělí mravenci se živí především nektarem a medovicí. Oproti tomu mravenčí larvy jsou dravé a konzumují především drobný hmyz, který jim nosí dělnice. Ty svou kořist nejdříve uchopí mohutnými kusadly, poté se prohnou a dají oběti smrtící žihadlo. Jsou to nesmírně agresivní mravenci, kteří se pohybují velmi hbitě a často na vyhlédnutou kořist nepozorovaně vyskočí z vegetace, nebo z jiného úkrytu.
Když si představíme, že by tito mravenci dorůstali velikosti kolem jednoho metru, určitě by patřili k jedněm z nejobávanějších tvorů naší planety.
Žihadla proti rakovině
Mravenčí žihadla jsou v prvé řadě velmi bolestivá a navíc bodnutí nezřídka provází anafylaktický šok, podobně jako při bodnutí včelou nebo vosou. Po mravenčím žihadle také zůstane silný otok, který může trvat i několik dní.
V žihadle obsažený jed má poměrně komplikované složení a zajímavostí je, že může ničit rakovinné buňky. Imunotoxin, který je obsažen v jedu těchto mravenců je 4× silnější než imunotoxin ve včelím jedu.
TIP: Nejbojovnější ze všech tvorů: Mravenci na válečné stezce
Tým australských vědců se jej snaží používat při léčbě rakoviny aplikací přímo do postižených míst. V budoucnu by se tak mravenčí jed mohl stát novým způsobem „chemoterapie“ v boji s tímto závažným onemocněním.
