Australský Genyornis newtoni připomínal dvoumetrovou husu

Domorodí Australané žili po boku neuvěřitelné megafauny po desítky tisíc let. Patřili k nim i mihirungové – zavalití a nelétaví příbuzní vrubozobých ptáků, řazení do čeledi Dromornithidae. Neformálně se jim vzhledem k jejich velikosti a podobnosti s kachnami a husami přezdívá „hromoví ptáci“ nebo též „démonické kachny“. Poslední zástupce této čeledi – zhruba dva metry vysoký a až 230 kilogramů vážící Genyornis newtoni vyhynul přibližně před 45 000 lety.

O životě mihirungů jsme toho až doposud mnoho nevěděli, neboť ve fosilním záznamu chyběl jeden důležitý kousek skládačky: jediná známá lebka, popsaná v roce 1913, byla příliš poškozená na to, aby se z ní dalo usuzovat na to, jak tito obří ptáci vlastně vypadali. Nyní se ale vědcům podařilo nalézt zachovalou lebku. Ukázalo se, že Genyornis newtoni měl obrovskou mozkovnu, velké čelisti a kostěný hřeben na temeni hlavy. Tyto znaky jsou podobné i jiným druhům z prvních linií vodních ptáků.

Dvoumetrová husa

Lebku a další fosilizované části, nedávno nalezené ve vyschlém slaném jezeře Callabonna v Jižní Austrálii, prozkoumala doktorandka Phoebe McInerneyová z australské Flindersovy univerzity. „Dosavadní příbuzenské vztahy genyornise v rámci celé této skupiny ptáků nebyly moc jasné,“ vysvětluje McInerneyová ve své studii zveřejněné v odborném časopisu Historical Biology. „S touto novou lebkou už ale začínáme dávat dohromady zbytek skládačky. Stručně řečeno, genyornis byl opravdu jako velká husa.“

„Genyornis měl vysokou a pohyblivou horní čelist, podobně jako papoušek,“ pokračuje McInerneyová. „Čelisti se zobákem měl ale tvarované jako husa a stejně jako husa mohl silně žvýkat měkké rostliny a plody.“ Na rekonstruované lebce genyornise jsou patrné i další adaptace, které nastiňují životní styl tohoto mohutného tvora – například kosti vnitřního ucha mají specifický tvar, který bránil vniknutí vody do uší při ponoření hlavy.