Architekt čili „básník dřeva“: Dušan Samo Jurkovič
Pro slovenského architekta Dušana Jurkoviče jsou typické pohádkové dřevěné stavby, které se až zázračně pojí s modernismem své doby. Jurkovič je někdy označován jako „básník dřeva“, což dokázal nejen na beskydských Pustevnách, ale i při stavbě své vily v Brně Žabovřeskách.
Ze Slovenska na Moravu
Dušan Samo Jurkovič se narodil 23. srpna 1868 v Turej Lúke u Myjavy, jako páté ze šesti dětí tamního notáře. Navštěvoval evangelickou církevní školu v Brezové, maďarskou měšťanku a poté nižší gymnázium v Šoproni. Od roku 1884 studoval ve Vídni na Státní škole řemesel. Na jeho tvorbu měla vliv hlavně práce architekta Blažeje Bully, v jehož kanceláři krátce zpracoval. Roku 1889 nastoupil do projektové kanceláře architekta Michala Urbánka ve Vsetíně. Tam také začal podrobněji studovat lidové stavitelství Valašska a zaměřil se hlavně na práci se dřevem.
Při přípravě expozice na Národopisné výstavě československé v Praze se seznámil s výtvarníky Mikolášem Alšem, Jožou Úprkou a dalšími. Po realizaci turistických staveb na Pustevnách se roku 1899 usadil v Brně. Zpracovával návrhy například pro továrníka Bartelmuse, s jehož dcerou Boženou se roku 1903 oženil. V té době už měl rozpracované návrhy na lázeňské budovy v Luhačovicích. Roku 1906 navrhl a nechal postavit vlastní vilu v Brně Žabovřeskách a o dva roky později se začal věnovat rekonstrukcím historických objektů (zámek Nové Město nad Metují). Realizoval i návrhy hřbitovů a pomníků pro západní Halič a celý život navrhoval nábytek. Po vzniku Československa se roku 1919 vrátil na Slovensko. Zemřel 21. prosince 1947 ve svém domě v Bratislavě.
