Archeologové objevili v tureckém Göbekli Tepe nejstarší lunisolární kalendář na světě

Symboly vyryté na pilíři v tureckém Göbekli Tepe podle archeologů pravděpodobně představují nejstarší kalendář na světě. Jeho stáří vědci odhadují na téměř 13 tisíc let.

13.08.2024 - Stanislav Mihulka



Göbekli Tepe je slavné archeologické naleziště, které se nachází v jižním Turecku, nedaleko hranic se Sýrií. Lze se tam setkat s jedněmi z nejstarších dokladů neolitické architektury a mnoha velmi starými artefakty. Nově se k nim připojil zřejmě nejstarší lunisolární kalendář na světě. Lunisolární kalendář v sobě spojuje lunární a solární kalendář, přičemž délka měsíců se řídí lunárním kalendářem a délka roku slunečním.

Martin Sweatman z Edinburské univerzity prostudoval v Göbekli Tepe jeden z pilířů, na kterém je vyryto 365 symbolů. Domnívá se, že každý z těchto symbolů reprezentuje jeden den, a že celý kalendář dohromady představuje 12 lunárních měsíců a 11 vyrovnávacích dnů.

Kalendář z počátku neolitu

Kromě uvedených symbolů Sweatman analyzoval i „ptačí příšeru“ s podobným symbolem tvaru „V“ kolem krku. Podle něj by mohla představovat tehdejší záznam letního slunovratu. Rytiny na pilíři pravděpodobně vznikly kolem roku 10 850 před naším letopočtem, tedy téměř před 13 tisíci lety.

Jak Sweatman uvádí ve studii zveřejněné odborným časopisem Time and Mind, kalendář mohl být vyryt v souvislosti s možným dopadem komety, se kterým pracuje tzv. hypotéza impaktu během mladšího dryasu. Podle ní mělo dojít před zhruba 12 800 lety ke srážce Země s kometou nebo asteroidním rojem. Tento impakt měl způsobit náhlou a dramatickou změnu klimatu, která vedla ke globálnímu ochlazení, známému jako mladší dryas, což byla studená epizoda trvající přibližně 1 200 let během pozdního pleistocénu. Podobná událost by podle Sweatmana mohla vyústit ve vznik nového kultu či dokonce náboženství. Zmíněná hypotéza je ale mezi vědci považována za kontroverzní. 

Ať už kalendář vznikl v důsledku dopadu komety či nikoliv, o obyvatelích Göbekli Tepe leccos vypovídá. „Zdá se, že to byli nadšení pozorovatelé oblohy,domnívá se Sweatman. „Ve světě, který byl zasažen kometou, by to nebylo nic divného. Vyrytí kalendáře také mohlo být jedním z kroků vedoucích ke vzniku písma o pár tisíc let později.“


Další články v sekci