Archeologové konečně zjistili, k čemu sloužily kovové dýky doby bronzové
Nová metoda pro analýzu zbytků materiálu na dávných kovových předmětech prozradila pravý účel dýk z území Evropy doby bronzové
Po celé Evropě doby bronzové, včetně Velké Británie a Irska, se nacházejí kovové dýky ze slitiny mědi. Poprvé se objevily počátkem čtvrtého tisíciletí před naším letopočtem. Po celou dobu, co o nich víme, se archeologové dohadují, jaký vlastně tyto dýky měly účel.
Nebylo to totiž jasné. Dýky se typicky nacházejí v hrobech mužů s mnoha zbraněmi, čili ve „hrobech válečníků“. Mnoho odborníků se proto domnívalo, že šlo o ceremoniální dýky, které byly symbolem významu zemřelého a nikoliv praktickým nástrojem. Podle jiných názorů šlo o zbraně nebo o nástroje používané ke konkrétní činnosti. Hlavním problémem u těchto dýk bylo, že odborníci u nich nedokázali provádět analýzy zbytků materiálu, jako je to obvyklé u keramických, kamenných a dalších artefaktů.
Revoluční metoda analýzy
S řešením nedávno přišel tým britské Univerzity v Newcastle, který vedly archeoložky Andrea Dolfini a Isabella Caricola. Archeoložky použily revoluční metodu pro extrakci organických zbytků z 10 dýk ze slitiny mědi, které byly objeveny v roce 2017 na italské lokalitě Pragatto z doby bronzové.
Dýky ze slitiny mědi, pocházející ze studované lokality Pragatto v severní Itálii (foto: Newcastle University, Isabella Caricola, CC0)
Badatelky nejprve obarvily zbytky materiálu na dýkách a pak je pozorovaly s několika typy optických, digitálních a rastrovacích elektronových mikroskopů. Podle všeho nejde o ceremoniální zbraně. Z analýz vyplynulo, že se tyto dýky používaly ke zpracování těl různých druhů živočichů, včetně porážky hospodářských zvířat a přípravy masa.
TIP: Železné předměty doby bronzové nepocházejí z tohoto světa
„Náš výzkum potvrdil, že je možné analyzovat organické zbytky z dávných kovových objektů. Jde o významný průlom a naše nová metoda umožňuje analyzovat dávné kovové nástroje a zbraně kdekoliv na světě. Možnosti jsou nekonečné a nová metoda může zodpovědět mnoho zajímavých otázek,“ popsala výsledky svého výzkumu Andrea Dolfini.