Americké lodě v zátoce Mallows: Flotila duchů jako pozůstatek války
V dnešní době můžeme obdivovat jen pár plavidel, která brázdila moře v době první světové války. Některá slouží jako muzea, většina však zůstává nedostupná v podobě vraků v hlubinách. Přesto se v USA nachází místo, kde lze zhlédnout pozůstatky desítek takových lodí, aniž byste platili vstupné nebo se namočili.
Po vstupu Spojených států do války v dubnu 1917 vyvstala potřeba zásobování nejen spojenců, ale nově také vlastních jednotek v Evropě. Obchodní flotila na složitý úkol nestačila, a tak bylo zapotřebí spustit výrobu nových lodí. Záhy se však objevily obavy, zda bude mít země pro takový úkol dostatek železa. Představitelé Emergency Fleet Corporation, která měla zajišťovat mimo jiné přepravu materiálu na starý kontinent, přišli s neotřelým řešením.
Stačí jediná cesta
Společnost navrhla, že spustí výrobu dřevěných lodí, které budou mít jen nezbytné množství kovových součástí. Nápad sice vyvolal vlnu kritiky, ale objevily se velice zajímavé kalkulace. K základním argumentům hovořícím ve prospěch tohoto kroku patřil nedostatek kovů, zato však přebytek dřeva. Podle některých výpočtů by navíc stačilo, aby každá loď vykonala jedinou plavbu do Evropy, což mělo bohatě pokrýt náklady na její stavbu.
Některé loděnice se tak vrátily do historie a začaly chrlit dřevěná nákladní plavidla. Až do října 1918 jich vzniklo podle jednotného zadání na 134. Dosahovala délky 85 m a výtlaku 3 500 tun. Nakonec se však žádné z nich přes oceán nepodívalo. Výroba však pokračovala i po skončení války a v následujících letech jich vzniklo ještě 162, nenašlo se však pro ně žádné využití, a tak byla prodána. Zakoupila je společnost Western Marine and Salvage Company (WMSC), která měla v plánu využít kovové součástky a zbytek spálit.
Pohřebiště historie
Nakonec jich získala 233, jež po zbavení všech využitelných součástek nechala převézt na řeku Potomac v Marylandu. Část pak skutečně lehla popelem, ale likvidaci zbytku zabránily protesty místních. Dosud neponičené dřevěné trupy pak skončily v zátoce Mallows dál proti proudu řeky, kde se WMSC ještě několikrát pokusila torza lodí spálit, než společnost zkrachovala. Na pohřebiště lodí se na dvě desítky let zapomnělo, než se po vypuknutí druhé světové války objevila další zvýšená poptávka po železe. Někteří podnikavci oživili plány na pálení trupů a získávání zbylého kovu ze dna, ale to se nakonec ukázalo jako neekonomické.
K desítkám prvoválečných plavidel v následujících letech přibývaly další lodě stejně jako nápady na jejich likvidaci. Po dlouhých desítkách roků, kdy se dřevěná torza rozpadala, americká vláda vyhlásila zátoku Mallows za národní mořskou rezervaci. Oblast je i nadále přístupná turistům, úřady však dohlížejí na to, aby si lidé neodnášeli suvenýry a zajímavé místo, které je současně přírodním i historickým památníkem, vydrželo i dalším generacím.
