Admirálové padlí za 1. světové války (1): Anton Haus a Robert Viren
Zatímco počet generálů padlých za Velké války přesáhl dvě stovky, v případě admirálů se jednalo o jednotlivce. Kteří velitelé námořnictva nakonec rozšířili
tuto smutnou statistiku?
Hodnosti admirála představovaly v letech 1914–1918 nejvyšší kariérní metu ve všech námořnictvech – s výjimkou Ruska, které je zrušilo v revolučním roce 1917. Nicméně ani mužům, kteří veleli eskadrám a flotilám, se bojové ztráty nevyhnuly, i když k nim docházelo v neúměrně menší míře než u jejich kolegů z pozemních sil.
Není kde bojovat
Úmrtnost admirálů byla také nižší ve srovnání s válkami minulého století, a to hlavně kvůli nižšímu počtu námořních bitev. Úsilí obou stran o uchránění velkých bitevních lodí a křižníků vedlo k létům nečinnosti, což se projevilo zejména v případě centrálních mocností. Německo a Rakousko-Uhersko se o ně bály natolik, že do akce posílaly raději ponorky a malá hladinová plavidla.
Snad s výjimkou bitvy u Jutska (31. května–1. června 1916) nedošlo k velkým a rozhodujícím srážkám jako byla čtyřdenní střetnutí během druhé anglo-holandské války (1665–1667) či bitva u Trafalgaru (1805) – při každé z nich padlo pět námořních vojevůdců. Dokonce i obléhání Sevastopolu během krymské války (1853–1856) stálo životy 17 admirálů a generálů.
Příliš studené kupé
Mezi námořními mocnostmi byly admirálské hodnosti nejčastěji rozděleny do tří tříd od nejnižšího kontradmirála přes viceadmirála až po vyšší hodnost admirála. V některých zemích existoval ještě jeden nejvyšší stupeň velkoadmirála, případně admirála flotily.
Hodnostně nejvyšším námořním velitelem, který nepřežil první světovou válku, se stal rakousko-uherský velkoadmirál Anton Haus (1851–1917). Ten nicméně nepadl na moři, ale zemřel na zápal plic v důsledku silného nachlazení, k němuž přišel v nevytopeném vlaku na cestě z Vídně do hlavní námořní základny monarchie v Pule.
Rána do zad
Většina ztrát mezi admirály v letech 1914– 1918 nepochází jen z námořního boje, ale na svědomí je měla i takzvaná únorová revoluce v Rusku (březen 1917). Vzápětí po svržení cara se vzbouřili námořníci v Kronštadtu a ubodali velitele základny admirála Roberta Virena (1857–1917), jeho náčelníka štábu kontradmirála Alexandra Butakova a 74 dalších důstojníků Baltské flotily.
Pokračování: Admirálové padlí za 1. světové války (2): Leberecht Maass a Christopher Cradock
Poté byl během nepokojů na bitevní lodi Andrej Pervozvannyj zastřelen velitel 2. brigády bitevních lodí kontradmirál Arkadij Něbolsin a nakonec přišel pod bajonety vzbouřenců samotný velitel flotily viceadmirál Adrian Nepenin spolu s 38 dalšími důstojníky.
