Hrdinové padající z nebes: Jak vypadaly počátky výsadků v protektorátu?

Z Velké Británie bylo postupně vysláno ve 30 skupinách celkem 86 parašutistů. Měli plnit různé úkoly zadané vedením domácího odboje po dohodě s československou exilovou vládou v Londýně. U zrodu plánování výsadkových akcí stál II. odbor exilového ministerstva národní obrany v čele s plukovníkem Františkem Moravcem. Ten dal po jednáních s britskou stranou impulz ke vzniku takzvaného zvláštního oddělení D, které zahájilo činnost v dubnu 1941. 

Obtížné začátky

Začátek výsadkových operací nedopadl podle očekávání. První desant s názvem Benjamin byl jednočlenný. Rotný Otmar Riedl dostal za úkol vytvořit nové formy kontaktů a spojení mezi Londýnem a domácím odbojem. Parašutistu naložili do letadla 16. dubna 1941. Posádka po návratu na základnu tvrdila, že jej úspěšně vysadila v oblasti východně od Prahy.

Ve skutečnosti však došlo k obrovské navigační chybě a Riedl přistál stovky kilometrů daleko u Landecku v rakouských Alpách poblíž italských hranic. Po celodenním bloudění jej zatkli celníci a vyslíchala policie. Díky věrohodně znějící historce se mu však z nebezpečné situace podařilo celkem dobře vyváznout a dostal pouze dva měsíce vězení za nepovolený přechod státní hranice. Pak byl poslán do rodné Kroměříže a dočkal se ve zdraví konce války. Zadané úkoly však pochopitelně nesplnil.

Tento neúspěch ale organizátory výsadků neodradil a od začátku října 1941 do konce dubna 1942 bylo do protektorátu vysláno dalších jedenáct skupin s 26 muži. Jako první úspěšně přistál 4. října 1941 nedaleko Čáslavi svobodník František Pavelka. Jeho mise nesla krycí označení Percentage a cílem bylo kontaktovat vedoucí činitele domácího odboje, předat jim poselství z Londýna a hlavně zásobu nových krystalů do radiových stanic.

TIP: Mýty kolem atentátu na Heydricha

Parašutistovi se skutečně povedlo spojit s odbojáři organizací Ústřední vedení odboje domácího (ÚVOD) a Petiční výbor Věrni zůstaneme (PVVZ). Gestapo však jejich aktivity sledovalo a během rozsáhlého zatýkání padl do rukou nacistů i Pavelka. Následovaly brutální výslechy ve věznici na Pankráci, rozsudek smrti a poprava, která byla provedena 11. ledna 1943 v nechvalně známé věznici v Berlíně-Plötzensee. Pavelka se tak stal prvním parašutistou, který padl nacistickým bezpečnostním složkám do rukou.

Mělo to vše cenu?

Další výsadky pokračovaly až do března 1945. Stát se členem desantu bylo velmi rizikovou záležitostí. Z 86 parašutistů se 44 nedočkalo konce války. Někteří padli v boji s nacisty, jiní volili v bezvýchodné situaci dobrovolnou smrt vlastní rukou, několik začalo pod tlakem okolností spolupracovat s gestapem. Dodnes občas zaznívá kritika těchto operací a objevuje se tvrzení, že za tak velké oběti na životech (zejména v období heydrichiády) nestály. Je však třeba si uvědomit, že parašutisté představovali výraznou posilu domácího odboje. Čeští odbojáři viděli, že nejsou ve svém boji osamoceni a v Londýně na jejich statečnost nezapomínají, což byla velká morální posila.