Francouzský Augustus: Francouzský král Filip II. se stal hrdinou bitvy u Bouvines

Bylo parné červencové odpoledne roku 1214. Napětí bylo doslova hmatatelné. Vlámští rytíři, kteří tvořili předvoj spojenecké armády, se nemohli dočkat okamžiku, kdy se konečně utkají s voji francouzského krále. Pokud by rozvaha přemohla dychtivost, mohla bitva u Bouvines dopadnout úplně jinak. Anebo nemusela...

Faktem je, že zatímco již zuřila, přicházeli na bojiště stále ještě oddíly spojenců. Kdo byli spojenci a o co se u Bouvines hrálo? Nešlo o nic menšího než o celistvost a trůn Francie a budoucnost Anglie na kontinentu. V sázce bylo mnoho pro obě strany.

Francouzský král Filip II. August usiloval o vytlačení Angličanů ze země a vytvoření silného, konsolidovaného a prosperujícího státu, čemuž se Angličané a jejich spojenci pochopitelně bránili. Anglický král Jan I., později zvaný Bezzemek, se snažil udržet své anjouovské dědictví na kontinentě, seč mu síly stačily. Francii ale porazit nedokázal. Střet u Bouvines navíc upevnil její pozici a dal vzniknout skutečné velmoci.

Kdo s koho

Jednoznačným vítězem od Bouvines se stal francouzský král Filip II. August. Nebyl totiž vítězem „pouhé“ bitvy, ale také vleklého soupeření mezi Anglií a Francií. Jako člen dynastie Kapetovců nastoupil na francouzský trůn roku 1180. O deset let později se jako první panovník začal titulovat „král Francie“, zatímco jeho předchůdci ještě stále byli „králi Franků“. Největším, nikoliv však jeho jediným problémem byli Angličané, kteří ovládali nemalou část dnešní Francie. Anglický král Jindřich II., první Filipův velký soupeř, se tituloval také jako hrabě z Anjou, vévoda z Normandie a vévoda akvitánský. To kromě jiného znamenalo, že skrze francouzské tituly byl anglický král vazalem francouzského.

S tím měl Jindřich II. i jeho následníci pochopitelně problém. Doména francouzského panovníka byla tímto naopak značně omezená, což mělo vliv na jeho příjmy i vojenskou hotovost. Filip si ale dokázal poradit a Jindřichovi vzdorovat. Dokonce se mu podařilo získat podporu Jindřichova syna Richarda, později známého jako Lví srdce.

Král zakladatel

Zlom přinesla Jindřichova smrt a především dobytí Jeruzaléma sultánem Saladinem. Roku 1189 se Filip společně s anglickým králem Richardem a římským císařem Fridrichem Barbarossou vydal na třetí křížovou výpravu. Netrvalo ale dlouho a starý spor opět propukl. Zatímco Richard bojoval v Palestině, Filip po návratu do Francie vykonstruoval novou příčinu k válce s Anglií. Aby dosáhl svého, začal pletichařit s Richardovým bratrem Janem Bezzemkem, čímž se chtěl zbavit právoplatného a respektovaného vládce Anglie. Král Richard výzvu přijal a v letech 1192–1199 úspěšně čelil všem atakům Filipa II., přešel do ofenzivy a nemile francouzskému králi zatápěl, od roku 1198 za pomoci nového římského krále Oty IV. Brunšvického. Štěstěna dala Filipovi trumf, když Richard Lví srdce roku 1199 zemřel. Na anglický trůn usedl Jan Bezzemek, což Filipovi přišlo vhod.

TIP: Milenec královny, nebo krále: Kým byl tajemný vévoda z Buckinghamu?

Byl uzavřen mír, Filip však zároveň skrytě rozdmýchával nespokojenost s Janem v jeho francouzských državách. Rozhořel se vleklý spor, který nalezl rozuzlení až v bitvě u Bouvines roku 1214. Filip z něj vyšel posílen a přízvisko Augustus si právem zasloužil. Stejně jako povznesl římský císař Augustus Řím, přivedl Filip II. Francii k nové slávě a velikosti.

V Paříži, již opevnil mohutnou hradbou, vystavěl pevnost Louvre, založil univerzitu i centrální městské tržiště. Významně rozmnožil území pod svou vládou, zkrotil mocné šlechtice, podporoval města, byl prvním králem budujícím francouzské loďstvo. Když roku 1223 skonal, napsal autor Kronik ze Saint-Denis, že „zemřel na hradě v Mantes dobrý král Filip, velmi moudrý král vznešených ctností a velkolepých skutků, jehož pověst byla zářná, vláda slavná a účast v bitvách vítězná“.