Dokud nás smrt nerozdělí aneb Dějiny rozvodu v českých zemích

Na svatby měla od středověku monopol církev. Manželství se potvrzovalo slavnostním slibem a frází „co bůh spojil, člověk nerozlučuj“. Pomalu stejně dlouhá je i historie rozchodů manželů, byť je církev zakazovala…

Orgie českých manželství 

Začalo to zákazem bigamie. Staří Čechové mají sice poměrně stabilní svazky, ale stává se, že bezdětní manželé k sobě přiberou nějakou dívku, která jim zajistí narození potomka. Kníže Břetislav v tom má jasno. Ve svých Dekretech peskuje poddané slovy: „Vaše manželství, která až dosud měli jste jako v nevěstinci a společná jako mezi zvířaty, nechť napříště řídí se kanonickým řádem tak, aby manželka spokojila se s jedním mužem a muž s jednou ženou zákonitě před církví provdanou.“ Kdo by chtěl manželství opustit, má být uvržen do vyhnanství do Uher, aby „nákazou jedné ovce boží stádo se neposkvrnilo“. Nic se ale nejí tak horké, jak se uvaří. Muž se například může zbavit své ženy tím, že ji prostě zapudí. Což se praktikuje především z politických důvodů. 

Za dobrotu na žebrotu

Sedmačtyřicetiletá dědička rakouských zemí Markéta Babenberská, vdova po římském králi Jindřichovi VII., se v roce 1252 znovu provdá za teprve devatenáctiletého Přemysla Otakara II. A to přesto, že se po manželově smrti zavázala, že půjde do kláštera. Markéta je věrnou a oddanou ženou, ale v jejím věku už to na potomka nevypadá a o toho jde v panovnických svazcích především. Přemysl Markétu obviní, že sňatek kvůli jejímu původnímu slibu neplatí. Jako odškodnění dostává manželka alespoň dolnorakouský hrad Krumau. 

Z manželství přes popraviště

Úloha manželky je titiž definována jasně. Roď děti, starej se o muže a o dům a buď věrná. Co si má ale žena počít, když je ve svazku nespokojená? Útěk? Toto neveselé řešení volí v 17. století třeba Dorota Černá. Vdá se jako dvacetiletá za téměř padesátiletého vdovce. Ten je ale podle Dorotiných slov „sešlej a v loži nepotřebnej“. Utíká tedy na Moravu, je ovšem chycena a uvržena do žaláře. Hrozí jí dokonce trest smrti! Její stařecký manžel se za ni nakonec přimluví. Potrestají ji jen podmínkou. Nesmí sedět v kostele s ostatními měšťankami, „aby jim nečinila pohoršení“. Musí se pravidelně modlit a činit pokání a hlavně má přikázáno předcházet si manžela. Pokud by ji snad napadlo znovu pláchnout, bude bez milosti „ztrestána na hrdle“. 

Manželství jako smlouva

Patentem Josefa II. z roku 1783 dochází k zásadnímu zlomu. Manželství je v něm  definováno jako občanská smlouva a uznává rozvod od stolu i lože. Rozloučené manželství přesto zůstává potupou a posledním východiskem. Luxus rozvodu si mohou dovolit většinou jen bohaté rodiny. A to pouze ve státní jurisdikci. Katolíci dále skálopevně hlásají „co Bůh spojil...“  Roku 1868 povoluje Rakousko civilní sňatek – a na konci 19. století už je u nás přes 200 000 rozvedených! Nejčastěji kvůli cizoložství a opilství. Žena si může konečně rozvodem pomoci. Pokud proběhne z mužovy viny, dostává od něj výživné. Manžel oproti tomu nemá po rozvodu nárok na nic.  

Plná práva rozvedeným!

S první republikou se roku 1918 mění i manželské právo. V Národním shromáždění se  28. dubna 1919 projednává novela zákona o manželství. Předkládá ji socialista Dr. Bouček, jeden z budoucích tvůrců ústavy. Jeho návrh ale nejde pod nos klerikálním poslancům. Jejich jménem hřímá pražský arcibiskup František Kordač: „Ve všeobecné snaze zavést rozluku manželství spatřuji generální zpověď lidstva od Boha vzdáleného.“ A cituje evangelium: „Kdo by manželku svoji propustil a jinou pojal, a kdo by propuštěnou pojal, cizoloží.“ Po jeho slovech nastane mezi zástupci Spolku rozvedených pozdvižení. Křičí z galerie: „Jménem 200 000 rozvedených žádáme Národní shromáždění o amnestii! Dostane ji, jak vidno, kdekdo, i církev, jen my stojíme stranou!“

TIP: Polštář, nádraží, robot a mrtvý milenec: Pětice nejpodivnějších svateb

A strhne se mela. Klerikální poslanci na znamení protestu buší pěstmi do lavic, ostatní po nich zase metají spisy. Proti Spolku rozvedených zakročí i policie. Po násilné obstrukci jsou rozvášnění poslanci vyneseni z parlamentu! Boučkův návrh je zamítnut, ale budoucnost mu dá za pravdu. Dnes u nás rozvodem končí téměř polovina manželství. Zůstává otázkou, zda lidé v minulosti nacházeli v manželství jiné hodnoty a zda byly jejich svazky pevnější, nebo kvůli nemožnosti zrušit manželský slib, byli jen mnohem více nešťastní…