Císařova komora zázraků: Rudolf II. neváhal utratit za umění horentní sumy
Filmy Císařův pekař a Pekařův císař dnes již zlidověly. Dokážeme citovat slavné scény a usmívat se nad figurkami dvořanů, alchymistů, lidu i samotného císaře Rudolfa II. Samozřejmě jde ale o nadsázku a zkreslení dané dobou a filmovým plátnem. Řadu věcí však režisér Frič ukázal docela přesně – především císařovu lásku ke krásným věcem.
Za vlády Rudolfa II. vznikla v Praze sbírka uměleckých děl, jež se mohla rovnat sbírkám v nejslavnějších evropských městech. Část z těchto skvostů si Rudolf přivezl, když se do Prahy stěhoval. Šlo o předměty, které shromáždil už jeho otec Maxmilián II., ale také o ty, jež stihl Rudolf získat již za svého života na vídeňském dvoře. Skutečného rozmachu však jeho kunstkomora (kunst je německý výraz pro umění), jak se prostory sbírek nazývaly, dosáhla až v Čechách.
Mecenáš umění a vědy
Císař byl velkým obdivovatelem malířských mistrů. Mezi jeho oblíbence patřil světoznámý Albrecht Dürer, Giuseppe Arcimboldo či krajináři Roelandt Savery a Pieter Stevens. Nejčastějším dodavatelem obrazů pak byl Vlám Bartolomeus Spranger, jenž se přimkl k pražskému dvoru natolik, že se dokonce stal členem malostranského malířského cechu. A nebyla to jen plátna, jež zdobila Rudolfovu sbírku. Krom různých truhliček, šperků a jiných cenných drobností zde byly také sochy antické i současné, hodinářské klenoty, ale i zvířata, dílny alchymistů a všelijaké bizarnosti.
Aby měl císař kam všechny tyto poklady dát, musel pro ně připravit zcela nové prostory – sbírky byly několikanásobně větší než Rudolfovy komnaty. Když začalo umění přesahovat kapacitu Pražského hradu, dal císař roku 1585 vybudovat novou stavbu spojující jižní a severní křídlo sídla. Dokončena byla před rokem 1600 a pro svou délku 100 metrů byla nazývána Chodbové stavení či Dlouhá stavba. Jádro Rudolfovy kunstkomory bylo v prvním patře, přízemí zaujímala sedlovna a stáje. Spolu se Španělským a Novým sálem tak vznikl komplex naplněný krásnem.
Určena jen císaři
Na rozdíl od Werichova pekařova císaře se Rudolf v umění skutečně vyznal. Měl přehled nejen o dílech, ale také o umělcích a sběratelích, což mu umožňovalo pro svou sbírku získávat skutečně prvotřídní kousky, za něž často vydával z císařské pokladny obrovské sumy. Sbírka ale neměla sloužit ke sdílení pohledu na umění lidských rukou ani k prezentaci vlastní zámožnosti a kulturního rozhledu. Rudolfovi stačilo, že se uměním může kochat on sám. Prostí smrtelníci se do císařovy komory zázraků neboli wunderkomory prakticky neměli šanci dostat.
Po císařově smrti se sbírka začala postupně rozpadat. Část odvezl císařův bratr Matyáš, část posloužila k záplatování děr, které do císařské pokladny Rudolf nadělal. Roku 1648 vyrabovali poklad Švédi. A poslední tečku za jeho velikostí udělala veřejná dražba, uspořádaná císařem Josefem II. roku 1793.
