České sjednocení Evropy: Mírový projekt Jiřího z Poděbrad

V polském archívu se dochoval dokument Tractatus pacis toti christianitati fiendea, čili traktát o míru, který má vzniknout v celém křesťanstvu. Tento dokument však nebyl konečným návrhem nebo snad už přímo zněním samotné ustavující listiny plánované unie. Byl jen prvním informativním textem, který měl podat stručný přehled či jakousi osnovu bodů, z nichž by se později po řádném projednání a úpravách měla skládat smlouva svazující jednotlivé země do daného mírového spolku.

Organizace unie

Poměrně široce popisuje organizační uspořádání unie. Jednotlivé státy mají být suverénní, samostatné a rovnocenné subjekty, které se podpisem smlouvy zavazují ke vstupu do unie a dodržování jejích zásad. Noví členové mohou být přijati, pokud se také podpisem zaváží respektovat pravidla unie. Aby bylo zajištěno dlouhodobě bezproblémové fungování unie, říká se v jednom z bodů, že každý nový král některé z daných zemí musí opět potvrdit danou smlouvu, jinak nebude ostatními členy uznán jako právoplatný nástupce.

Ústředním orgánem měla být kongregace, na které by byl každý členský stát reprezentován k tomu zvoleným vyslancem. Kongregace měla zasedat nepřetržitě a každých pět let se měla obměnit a také změnit své sídlo. Hlasování v rámci kongregace mělo probíhat podle „národů“, které zahrnovaly vždy větší počet členů z určité oblasti. Pro začátek se počítalo s národy Itálie, Galie a Germánie. Dále se hovořilo také o vytvoření speciální rady složené z panovníků daných zemí, která by se ovšem scházela jen při velmi zvláštních příležitostech. V čele celé unie měl stát francouzský král.

Další články pak pojednávají o finančním zajištění unie, tedy o členských poplatcích, o dalších dílčích úřadech a orgánech spolku. Jsou v nich zahrnuty i návrhy značně pokrokové – například ve spojení s protitureckým tažením, které je zde okrajově zmíněno, se předkládá možnost zřízení společné unijní měny, sítě ubytovacích zařízení a regulování cen potravin.

Dalším zajímavým faktem, který tento návrh výrazně odlišoval od všech předešlých podobných memorand, bylo postavení císaře a papeže v rámci unie. Je třeba si uvědomit, že právě tyto dvě postavy platily po celý středověk v rámci celého křesťanského světa za ústřední a bylo nemyslitelné přemýšlet o jeho sjednocení bez jejich účasti. Tehdejší papež Pius II. byl jedním z těch pontifiků, kteří opět začali aktivně prosazovat sjednocení Evropy pod vedením papeže. V Jiřího mírovém návrhu však papež neměl žádnou pevnou pozici. Zmíněn byl jen jednou v souvislosti s plánováním protiturecké výpravy, kdy se říká, že se má zasadit o hladký průběh výběru desátku na její financování. A císař, ten se ztratil v obecném pojmu „králové a knížata Germánie“.

I když plány Jiřího z Poděbrad na vytvoření nadnárodní mírové organizace nedošly naplnění, nijak to jeho návrhu neubralo na významu. Ještě dnes udivuje svými pokrokovými myšlenkami, které se podařilo prosadit až ve 20. století.