Buřiči a rebelové: Templáři v městech pražských

Datum příchodu templářů do českých zemí je kladen do roku 1232.  První písemnou zmínku najdeme kromě Kosmovy kroniky v dopise francouzského velkopreceptora Ponce de Albon z roku 1241, ve kterém francouzskému králi Ludvíkovi IX. psal o vpádu Mongolů do Polska a Slezska a zmínil se i o nejmenovaném mistrovi pro Čechy, Uhry, Polsko, Německo a Moravu.

Preceptorát české země

České země nebyly samotnou provincii - velkopreceptorátem, ale pouze země – preceptorát a patřily do provincie Německo a slovanské země. I když působení templářů na našem území nebylo nikterak dlouhé, zanechali po sobě velice výrazné stopy.

Jejich hlavním sídlem byl klášter sv. Vavřince v Praze. Kromě kláštera jim náležely také přilehlé budovy, které sloužily jako ubytování při návštěvách výše postavených hodnostářů řádu u královského dvora. Klášter samotný býval označován jako Jeruzalém a archeologický výzkum potvrdil domněnku: „…že komenda, která se záhy stala preceptorátem, měla obdobnou architekturu jako u johanitů. Tedy opevněný dvorec, čemuž napovídají těžko rozpoznatelné fragmenty románského zdiva v dnešních sklepích domů lemujících Anenské náměstí. Odpovídá to jednak tradičnímu pravidlu osazování rytířských řádů, tedy na okraji městských aglomerací, při strategických místech...“.

TIP: Za tajemstvím templářů: Byli Chudí rytíři Krista skutečně kacíři?

Po zániku templářů spravovali klášter s kostelem johanité a ti ho roku 1313 prodali dominikánkám od sv. Anny v Újezdě pod Petřínem. Později byl ale kostel zbořen a na jeho místě byl vybudován nový gotický chrám sv. Anny. V tomto chrámu, byl shodou okolnosti pohřben Václav Hájek z Libočan, který se ve svém díle templářům věnoval, ale ne vždy byly jeho zápisy věrohodné.