Budu to dělat jinak: Jaké úkoly čekaly v prvních dnech na císaře Karla I.?

V době, kdy se nástup Františka Ferdinanda na trůn pokládal za hotovou věc a kdy nebezpečí císařovy smrti nebylo zdaleka tak akutní jako v roce 1916, připravila řada vynikajících mužů text jeho nástupního manifestu. A sám arcivévoda měl připravenu řadu kroků, které byl odhodlán okamžitě učinit.

V případě arcivévody Karla tomu tak nebylo. Do poslední chvíle trávil svůj čas mezi vojáky na frontě a do Vídně přijel jen pár dnů před císařovým skonem. Služba v poli mu znemožnila jakýkoli kontakt s vládou a ta zřejmě nepochopila, že vyhrocená doba světového konfliktu vyžaduje, aby říše byla připravena na každou situaci.

Všechno se změnilo

Svůj díl viny na tom nepochybně měl Karel sám, který (na rozdíl od Františka Ferdinanda) nehořel nedočkavostí po nástupu na trůn. Do poslední chvíle byl k Františku Josefovi naprosto loajální a respektoval všechny jeho pokyny. V mnoha hodnostářích to prý budilo dojem, že do budoucna žádný plán ani nemá. Mnozí dvorní hodnostáři a politikové měli sklon jej podceňovat. Avšak takřka okamžitě měli možnost poznat, jak moc se v novém panovníkovi mýlili.

Okamžitě poté, co se Karel I. ujal vlády, zrušil povinnost chodit na audience ve fraku. Úředníkům, kteří za ním chodili se služebními záležitostmi, podal ruku a před jednáním je vyzval, aby se posadili. Uherští ministři a poslanci mohli v hovoru s ním užívat své mateřštiny. Zatímco zesnulý císař odmítal z principu všechny technické vymoženosti, jeho nástupce jich využíval zcela přirozeně.

Okamžitě nechal do své pracovny nainstalovat několik telefonních přístrojů a pracoval s nimi jako s hlavním prostředkem jednání, když chtěl něco okamžitě vyřídit. Ke svému dvornímu vlaku dal připojit zvláštní vůz, vybavený třemi takzvanými Hughesovými telegrafy.

Ministr pro Čechy?

Mezi těmi, kdo císaři Karlovi kondolovali jako první, nemohl chybět uherský ministerský předseda hrabě Tisza. Dorazil do Schönbrunnu už 22. listopadu dopoledne a nový panovník jej okamžitě přijal v audienci. Rád slyšel z úst uherského politika ujištění, že si stejně jako on přeje co nejrychlejší ukončení války a nastolení míru. Současně Tisza Karlovi tlumočil přání Uhrů, aby se co nejrychleji nechal korunovat jejich králem. Císař neviděl důvod se tomu bránit, a proto již 23. listopadu podepsal výnos, v němž ohlásil svůj úmysl „nechat se tak brzy, jak jen to bude možné, korunovat králem Uher, Chorvatska-Slavonie a Dalmácie.“

Když císařovi spolupracovníci sice zdvořile, avšak rozhodně vyjádřili názor, že císařovo rozhodnutí nechat se korunovat uherským králem, nepatří k nejšťastnějším a je unáhlené, císař s nimi nesouhlasil. „Uhry jsou jen první v řadě,“ prohlásil. „Ostatně mám v úmyslu v co nejkratší době nechat se korunovat nejen v Uhrách, nýbrž také v Rakousku a v Čechách. Čechy musí obdržet své vlastní ministerstvo.“

Těžko říci, do jaké míry myslel svá slova vážně. V okamžiku, kdy je vyřknul, byl nepochybně o jejich pravdivosti přesvědčen. Vzdor tomu se nikdy nenaplnila a poslední rakousko-uherský panovník z rodu habsbursko-lotrinského zemřel o několik let později pouze jako korunovaný král uherský.

Výměna garnitur a změny v armádě

Především však nový císař zahájil velkou výměnu mezi těmi, kdo až doposud hlavu státu obklopovali. Nejdříve nahradil svými lidmi dvorské úředníky, kteří často odmítali vzít na vědomí změněnou situaci. Pak začal měnit ministry a další představitele státu a armády. S pomocí nových osob chtěl vyvést říši z války a dosáhnout míru. „Chci udělat všechno, abych hrůzy a oběti války zažehnal v co nejkratší době a abych Mým národům vrátil zpět těžce pohřešované požehnání míru“, stálo v manifestu, který vydal při příležitosti svého nástupu na trůn 22. listopadu 1916.

TIP: Nechuť ke všem novotám: Proč se císař František Josef bránil pokroku?

Jednou z prvních obětí jeho personálních změn se stal ministr zahraničí István hrabě Burián von Rajecz, Maďar, kterého Karel podezříval ze záměrného bojkotování mírových snah. Na jeho místo jmenoval Otokara hraběte Czernina z Chudenic, příslušníka staré české šlechty. Ale ani to nebyla dobrá volba, jak ukázala nepříliš vzdálená budoucnost. Poté 20. prosince 1916 dokonce jmenoval celou novou vládu, v jejímž čele stanul Heinrich hrabě Clam-Martinic.

Nový monarcha se ovšem neomezoval jen na výměnu osob v politickém vedení říše, ale změny provedl i v armádě. Začátkem prosince 1916 odvolal z funkce vrchního velitele arcivévodu Bedřicha a ujal se jí sám. Následně odvolal z postu náčelníka generálního štábu Conrada von Hötzendorf, s nímž měl dlouhodobé neshody. Tyto změny nebyly samoúčelné, panovník si tak cílevědomě vytvářel zázemí pro kroky k uzavření míru, jež plánoval a jímž chtěl svoji říši vyvést z války.