Chlazené potěšení: Jak se zrodila zmrzlina a jak vznikl zmrzlinový kornout?

Historie zmrzliny je stará několik tisíc let a stejně jako v případě piva, které se ve starém Egyptě usrkávalo slámkou a vzhledem ke své konzistenci se spíše jedlo než pilo, vypadal i předchůdce dnešní ledové sladkosti trochu jinak. 

Do všech koutů světa 

První zmrzlina nebyla na přípravu nijak zvlášť složitá. V podstatě se jednalo o sníh či nasekaný led přelitý ovocnou šťávou. Dnes bychom tento dezert, na němž si pochutnávali naši předkové v Řecku nebo Persii už dlouho před naším letopočtem, označili spíše za sorbet. Sladké osvěžení ocenil i římský císař Nero (54–68), který podle jedné z nejpopulárnějších historických zmínek o zmrzlině posílal rychlé běžce do hor, odkud mu údajně přinášeli sníh a led. Ten vládce jedl smíchaný s medem a ovocem. Ve starověku i v následujících obdobích byla tato pochutina vyhrazena především pro vyšší vrstvy obyvatel a běžný rolník na poli se k ní v parném letním dni neměl šanci dostat. 

Z oblasti Persie se receptury k přípravě sorbetů a zmrzliny s mlékem měly postupně dostat až do Číny. Na starý kontinent jejich pozdější verze údajně přivezl z cest Marco Polo. Jiné zdroje uvádějí, že sem zmrzlina dorazila prostřednictvím Arabů, kteří ve středověku vymysleli chladicí strojky, v nichž dezert vyráběli. Později se tyto technologie měly dopravit přes Pyrenejský poloostrov až na území dnešní Itálie. 

Buď jak buď do zbytku Evropy tento dezert pronikl po sňatku Kateřiny Medicejské (1519–1589) s budoucím králem Francie, vévodou orleánským. Nastávající královna si totiž z Florencie do nového domova vzala i svého kuchaře, který uměl zmrzlinu připravovat velmi dobře a představil ji celému dvoru. Královský pár přijímal mnoho návštěv a sám často cestoval, proto netrvalo dlouho a o této dobrotě se dozvěděla spousta lidí. 

Jak vznikl kornout? 

S postupem času přestávala být zmrzlina výsadou pro bohaté vrstvy a v 18. století si ji mohla už běžně užít i širší veřejnost. Zcela zásadní roli v tom sehráli migrující italští prodejci, kteří dokázali své řemeslo vyvézt daleko za hranice země. Jejich zlatá éra se většinou klade na počátek 20. století, kdy se objevila inovace, bez níž si dnes tuto sladkou pochoutku nedokážeme představit, a sice jedlý kornout. Jak vznikl, stále zůstává předmětem debat. Podle nejpopulárnější teorie se kornout poprvé objevil na světové výstavě v St. Louis v USA roku 1904. Ve chvíli, kdy jednomu zmrzlináři začaly docházet misky, se měl z nouze spojit s opodál stojícím výrobcem vaflí a vymyslet kornout. 

Pravda je však trochu jiná. Oním prodejcem byl totiž Ital Marchiony, který si nechal patentovat stroj na výrobu vaflových šálků už v roce 1903. Na světové výstavě o rok později mu ale začaly kornouty docházet a nestíhal vyrábět další, proto Marchiony zašel za Syřanem Ernestem A. Hamwim, zde prodávajícím syrské pečivo podobné vaflím zvané zalabis. Marchiony mu měl poradit, jak z něj vytvořit kornouty, a spolupráce byla na světě.